Rukověť nizozemských schopaholiků

Bijenkorf - V Británii mají Harrods, v Německu zase KaDeWe, v Československu byl Prior a Nizozemsku kraluje Bijenkorf (což mimochodem znamená "včelí úl"). Jedná se o tradiční obchodní dům, který je k nalezení v každém větším holandském městě. Nejznámější pobočka se nachází na náměstí Dam v Amsterdamu.

Hema - Jedná se o obchodní dům, který je v různých aranžmá a velikostech k vidění po celém Nizozemsku. Založili ho zakladatelé Bijenkorfu jako levnou alternativu k tomuto luxusnímu obchodnímu domu. Jeho sortiment zahrnuje potraviny, oblečení, drogistické zboží, kuchyňské náčiní a domácí spotřebiče. Některé pobočky se pyšní vlastní restaurací, kde si můžete pochutnat na levných delikatesách. Plno je tu především ráno, kdy se podávají snídaně za pouhé jedno euro (v ceně je káva, croissant s džemem a bageta s omeletou) a po 16. hodině, kdy zase nabízí odpolední kávičku se zákuskem, taktéž za euro.

V&D - Ať jsem se hnula kamkoli, neustále jsem narážela na tajemnou zkratku V&D nevědouc, co se pod ní skrývá. Dnes již vím, že se jedná o Vroom en Dreesman, tedy obchodní dům podobného ražení jako Bijenkorf.

Albert Heijn - Co je u nás Albert, to je v Nizozemsku Albert Heijn. Zatímco český Albert se (alespoň dle mého mínění) vyznačuje poměrně nízkými cenami a nepříliš kvalitním zbožím, ten nizozemský to má právě naopak. Většina šetřílků se mu tedy vyhýbá obloukem. Mezi další supermarkety podobného typu (avšak většinou s příznivějšími cenami) patří Hoogvliet nebo Dirk.

Jumbo - Tenhle řetězec supermarketů je Albertovým největším konkurentem. Zajímavostí je, že má v nabídce i potraviny vyrobené z hmyzu. Jumbo vydává vlastní časopis Hallo, v němž je možné nalézt celou řadu zajímavých receptů. A jelikož si Nizozemci veškeré anglické názvy poholandšťují, čte se to "jymbo", nikoli "džambo", jak jsem se původně domnívala. Podobnost s letadlem Jumbo Jet je tedy zřejmě čistě náhodná.

Aldi - Aldi je snad nejlevnějším supermarketem, jaký lze v Nizozemsku nalézt. Díky svým nízkým cenám se těší velké oblibě u přistěhovalců z východní Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Lze v něm zakoupit plno produktů, které jinde nemají, ovšem na druhou stranu zase nemají plno produktů, které jsou jinde běžně k dostání. Dalším obchodem podobného ražení je nám dobře známý Lidl.

Action a spol.- Potřebujete levný zámek na kolo? Chcete si koupit levný květináč? Sháníte levný polštář? To vše a mnohem více najdete v obchodu Action vyznačujícím se velkým výběrem a nízkými cenami (při vstupu ovšem musíte překonat nepříjemný zápach čínského zboží). V Nizozemsku je ovšem vícero obchodů podobného ražení (přičemž to v některých dokonce i pěkně voní) jako například Xenos, Blokker nebo Big Bazar.

Pokud by vás zajímalo, jak to vypadá v nizozemském Albertu, podívejte se na následující odkaz:

Albert Heijn

Haagské dostaveníčko

Den Haag mi nejdříve připadal jako neskutečně škaredé a nepřátelské město. Postupem času jsem však začala poznávat i jeho pěkné stránky a nakonec jsem si ho opravdu zamilovala. A jaká místa se v Haagu vyplatí navštívit?

Zelený Haag

Japonská zahrada v parku Clingendael

Den Haag se může právem nazývat zeleným městem. Nachází se tu totiž obrovské množství travnatých či zalesněných ploch. V oblibě mám zejména Haagse Bos, tedy rozsáhlý lesopark ležící nedaleko centra města. Je protkán řadou pěšinek pro chodce a cestiček pro cyklisty a nachází se v něm také několik rybníčků. Uprostřed parku stojí palác Huis ten Bosch, který byl sídlem královny Beatrix a v blízké době by se do něj měl nastěhovat král Willem-Alexander s rodinou.

V sousedství haagského lesa se nachází Malieveld - obrovská louka rozkládající se hned vedle hlavního nádraží. Je vybavena jezírkem, oborou s divou zvěří a příjemnou palačinkárnou. V okolí lze potkat velké množství nejrůznějších opeřenců.

Za zmínku stojí také Zuiderpark. Tenhle park má vše, co by měl správný park mít: obrovské travnaté plochy, soustavu rybníčků, několik dětských hřišť, skateboardový areál, fotbalový stadion, plovárnu, arboretum, bylinkovou zahrádku a místa na grilování. Vždy na konci června se tu navíc koná Parkpop, jeden z největších hudebních festivalů v Evropě, které jsou zdarma.

Velmi pěkný je také park Clingendael, v němž se nachází krásná japonská zahrada (Japanse tuin). Roste v ní celá řada vzácných rostlin, které jsou náchylné na poškození, a tak je zahrada otevřena jen na několik týdnů v roce. Ačkoli je poměrně malá, oslovila mě mnohem více než všemi zbožňovaný květinový park Keukenhof.

Chinatown

Chinatown - Čínská čtvrť se nachází přímo v centru města a poznáte ji snadno - v ulicích visí obrovské červené lampiony a u vstupů se do výšky tyčí orientální brány. V Chinatownu je nespočet asijských restaurací a obchodů. Doporučuji navštívit čínskou pekárnu QQ Bakery, kterou jsem zmiňovala v jednom z předchozích příspěvků. Veškeré pečivo stojí jen 1 euro a je opravdu výtečné!

Grachty - Den Haag se na rozdíl od mnoha jiných turisty oblíbených nizozemských měst nemůže pyšnit pořádnou soustavou kanálů. V Haagu se sice nabízí plavby lodí, ale upřímně řečeno si nedokážu představit, co na nich může být k vidění. Přesto se tu a tam nějaké ty grachty vyskytují, například v ulici s poetickým názvem Uilebomen ("soví stromy"). Krásná soustava grachtů je pak k vidění v trojúhelníku ulic Hooigracht, Houtweg a Smidswater. Tady už si člověk může aspoň na chvíli připadat jako v Leidenu nebo v Amsterdamu.

Náměstíčka - Protože jsem kavárenská povalečka, libuji si v návštěvách nejrůznějších občerstvoven a náleven. Ty jsou v Haagu situovány ponejvíce na rozlehlých náměstích lemovaných starobylými domy. Stačí zajít na Grote Markt, Buitenhof, Plaats či Plein, objednat si něco dobrého a sledovat, co se děje za okny. K restauračním zařízením náleží většinou i vyhřívané zahrádky, takže neumrznete, ani když bude zrovna panovat typické holandské počasí.

Passage

Passage - Den Haag je výborným místem k uskutečňování nákupů. Pokud si libujete v nakupování v krásných prostorách, pak se vydejte do obchodní pasáže s příznačným názvem Passage. Tenhle ráj shopaholiků byl díky své jedinečné architektuře zařazen do seznamu památek UNESCO. Navíc se jedná o nejstarší obchodní pasáž v celém Nizozemsku. Nachází se tu nejen módní butiky, ale také krámek se suvenýry, prodejna kuchyňského náčiní či čokoládovna.

Oostduinpark

Haagse Markt - Nizozemci milují trhy a tak nějaký ten markt najdete snad v každém městě. Doporučuji zejména Haagse Markt, a to nejlépe hodinu před zavřením, kdy prodejci zboží drasticky zlevňují. Na trhu vládne poněkud chaos - obchodníci vykřikují "Nejchutnější mandarinky na trhu!" nebo "Nejlepší rajčata v celém Haagu!", mezi stánky se prodírají davy nákupčích lačnících po slevách a mezi nimi se proplétají děti, psy a kapsáři.

Duny - Letovisko Scheveningen je všem milovníkům Nizozemska dobře známé a proto ho každé léto zaplavují turisté z celého světa. V okolí Haagu se však nachází celá řada jiných přímořských lokalit, která nejsou tak "profláklé", ale přesto oplývají nespornou krásou. Mezi mé favority patří soustavy dun Kijkduin a Oostduinpark.

Nizozemské kratochvíle, díl třetí

Erasmus Rotterdamský

Jednou v neděli jsem se vypravila do nedalekého Rotterdamu navštívit svou brněnskou spolužačku Mariannu, která zde pobývala v rámci pracovní stáže. A čím je Rotterdam zajímavý?

- Jedná se o druhé největší nizozemské město. Žije tu přes 600 000 obyvatel, přičemž značnou část tvoří přistěhovalci.

Kubuswoningen

- Rotterdam je Mekkou moderní architektury. Po drastickém bombardování v průběhu 2. světové války z města skoro nic nezbylo a tak bylo nutné postavit jej prakticky znovu. Proto tu stojí celá řada zajímavých staveb a především velké množství výškových budov. Ačkoli tu chybí starodávná náměstíčka s malebnými kanály, působí město velmi příjemných dojmem.

- Rotterdam je nerozlučně spjatý s vodou. Leží na řece Nieuwe Maas, která ho spojuje se Severním mořem. Nachází se tu jeden z největších a nejrušnějších přístavů na světě.

Náš výlet lze považovat za vskutku nizozemský: absolvovaly jsme ho totiž na kole a navíc za mimořádně deštivého počasí. Když jsme se tedy večer vrátily do Mariannina bydliště, zjistila jsem, že jsem promočená "durchundurch" (pro vážné zájemce o můj osobní život doplním, že včetně spodního prádla). Ačkoli nám tedy "počko", jak říká Marianna, příliš nepřálo, objely jsme snad všechny rotterdamské "highlighty":

- bývalou továrnu Van Nellefabriek, která je zapsána na seznam UNESCO

- jedinou historickou (rozuměj: nevybombardovanou) část města s grachtem a větrným mlýnem

- Witte Huis neboli "bílý dům", který se svého času pyšnil titulem nejvyšší kancelářská budova v Evropě

- skvosty moderní architektury včetně věže Euromast, mostu Erasmusbrug a celé plejády mrakodrapů, v jednom z nichž si údajně koupila apartmá samotná Madonna

- slavné Kubuswoningen, tedy roztomilé žluté domy připomínající ořezávátka

- luxusní tržnici Markthal sídlící v neobyčejně vysoké budově připomínající koňské sedlo. Stěny a strop tržiště jsou vyzdobeny obří moderní freskou.

Tour de Rotterdam

Do Rotterdamu jsem se vrátila doprovázena Kubou na začátku července, kdy tudy projížděla slovutná Tour de France. Ač nejsem velkou fanynkou cyklistiky (a vůbec jakéhokoli sportovního odvětví, snad kromě krasobruslení a curlingu, který považuje většina lidí za ušlechtilou nudu), rozhodla jsem se využít jedinečné příležitosti vidět tento slavný závod na vlastní oči.
Hned po příjezdu se nám podařilo se ztratit, přičemž jsme se dvakrát po sobě vydali na zcela opačnou stranu nádraží. Nakonec jsme se přece jen zorientovali a dorazili k již zmiňovaným Kubuswoningen, kde jsme se setkali s Mariannou, která měla možnost procvičit si své znalosti polštiny. Následně jsme navštívili Kijk-kubus, což je jediný z domečků, který je zpřístupněn veřejnosti.

Průjezd závodníků

Poté, co jsme se občerstvili a prošli několik obchodů, zaujali jsme místa na bulváru Coolsingel, kde jsme nedočkavě vyčkávali průjezd závodníků. Pro sledování Tour jsme měli ideální místo. Hned naproti nám stála radnice, velkoplošné obrazovky a žlutě oděný dechový orchestr. Nad hlavami se nám proháněly zlověstně vyhlížející mraky a vzdouval se vítr, takže asistenti narychlo přikolíčkovávali hudebníkům noty k pultům. Diváci ani nedutali a netrpělivě odpočítávali minuty dělící nás od setkání s borci na bicyklech. Když byli závodníci vzdáleni od bulváru jen několik kilometrů, dosáhlo napětí vrcholu, a to když došlo k výpadku televizního signálu a obrazovky na pár sekund úplně zčernaly. V momentě, kdy cyklisté vjeli do ulice, spustil orchestr rozvernou skladbu a publikum vytasilo za ohromného vřískotu fotoaparáty a mobilní telefony. Na chvíli se mi zdálo, jako bych se snad ocitla v urychlovači částic. Cyklisté totiž kolem nás prosvištěli takovou rychlostí, že jsem se ani nestačila pořádně rozkoukat. I tak se ovšem jednalo o životní zážitek.

Haarlemská odyssea: Jednou v sobotu jsem se s Kubou a Lailou vydala do Haarlemu, nevelkého města ležícího nedaleko Amsterdamu. Haarlem je starobylé město, v němž působila celá řada slavných umělců jako například malíři Frans Hals a Jacob van Ruisdael či spisovatel Harry Mulisch.

Naši výpravu jsme zahájili návštěvou překrásného trhu na hlavním náměstí, který se dokonce honosí titulem "Nejlepší nizozemský trh roku 2015". Zde jsme si prohlédli stánky přetékající ovocem a zeleninou, květinami, rybami, pečivem a sladkostmi. Když jsme se nasytili všemožných zrakových a čichových vjemů, započalo horečné hledání muzea Corrie Ten Boomhuis věnovaného Corrie ten Boom, která ve svém domě za války ukrývala Židy a odbojáře. A protože každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, byla i se zbytkem rodiny zatčena a odvlečena do koncentračního tábora, který se jí však naštěstí podařilo přežít.

Muzeum jsme nalezli právě včas, abychom se mohli zúčastnit prohlídky v nizozemštině. Ta se pro nás stala jedinečným zážitkem. a to hned z několika důvodů:

1) Průvodkyně nás na začátku exkurze usadila do kroužku do obývacího pokoje (což poněkud připomínalo setkání Anonymních alkoholiků) a všech návštěvníků se dotázala, odkud pocházejí (naše středoevropská skupinka pochopitelně vzbudila největší zájem).

2) Když průvodkyně rozprávěla o tom, že rodina Ten Boomů pořádala s ukrývanými Židy hudební večery, rozdala všem zpěvníky, abychom si mohli zazpívat za klavírního doprovodu další z návštěvnic (píseň si můžete poslechnout zde (nutno podotknout, že v o něco lepším provedení, než tomu bylo v muzeu): U bent mijn schuilplaats Heer).

Haarlemský gracht

3) Mohli jsme si vyzkoušet zabezpečovací mechanismus, kterým byl chráněn vstup do malinkaté komůrky, v níž se více než dva dny skrývalo celkem šest osob, přičemž jejich jediným zdrojem potravy byla krabička sucharů.

Pokud tedy někdy budete mít cestu kolem, určitě se v téhle haarlemské alternativě domu Anny Frankové zastavte. Vstup je zdarma, ovšem je slušností přispět dobrovolníkům z křesťanské organizace, která tohle muzeum provozuje, alespoň malou částkou nebo si zakoupit některou z nabízených knih, pohlednic či DVD.

Následně jsme se vypravili na obhlídku dalších pamětihodností města Haarlemu, mezi něž patří větrný mlýn De Adriaan a kruhová věznice honosící se monumentální kopulí (ačkoli můj dědeček je zastáncem tvaru "kupole", jelikož, jak říká, kupole nemá nic společného s kopulací).

Na závěr našeho výletu jsme se vydali do úžasné kavárny Bij Babette, kterou jsme si vyhlédli již cestou z nádraží. Protože jsme se nedokázali rozhodnout, který z nabízených domácích dortů je ten nejlepší, objednali jsme si každý jiný a poté jsme se o ně podělili. Následuje velká dortová hitparáda:

1. Red Velvet Cake (moje volba, jak jinak)

2. Cheesecake

3. Citronovo-pomerančový dort

A aby toho kavárenského povalečství nebylo málo, vypravili jsme se ještě do dalšího podniku, kde jsme zakončili naše putování sklenkou piva či jiného nápoje.

Mise Maastricht: Hned druhý den po návratu z Haarlemu mě čekal další výlet, tentokrát opět s Mariannou. V brzkých ranních hodinách jsem se vydala na skoro tříhodinovou cestu do Maastrichtu, který leží na jihovýchodě Nizozemska na úzkém výběžku semknutém Belgií a Německem. Maastricht je hlavním městem provincie Limburg, kde se mluví limbursky, což je dialekt, kterému zbytek Nizozemska ani zbla nerozumí. Historie tohoto města sahá až do starověku, kdy zde sídlili Římané. Navíc tu byla v roce 1992 podepsána slavná Maastrichtská smlouva, tedy jeden ze zásadních dokumentů Evropské unie. Další zajímavostí je, že odtud pochází věhlasný houslista André Rieu, který se svými hudebními produkcemi objíždí celý svět.

V Maastrichtu jsme si připadaly jako v Jiříkově vidění. Tohle město se totiž podstatně liší od těch, na která jsme v Holandsku zvyklé. To je dáno hned několika skutečnostmi:

- Jsou tu hory. No dobře, ne hory, ale kopečky určitě. V Maastrichtu jsem si chvílemi připadala jako na Vysočině, čímž jsem si vyrovnala svůj kopcový deficit, který mě již několik měsíců trápil.

Řeka Maas a v pozadí Sint Servaasbrug

- Je tu jiná architektura. I zde jsou samozřejmě typické cihlové domy jako všude jinde, ale je tu i celá řada omítnutých budov. Celkově místní architektura připomíná mix Belgie, Francie a Německa.

- Jsou ti jiní lidé. Místní obyvatelé nejsou tolik asketičtí jako jejich holandští kolegové, což je dáno mimo jiné i náboženstvím. Zatímco ve většině Nizozemska převažuje protestantismus, tady je to katolicismus. Lidé si tu užívají života, vysedávají na zahrádkách restaurací, popíjejí víno a cpou se zákusky. Díky tomu vládne ve městě nesmírně pohodová, takřka dovolenková atmosféra. Nikde jsem navíc neviděla tolik zamilovaných párů jako právě tady.

Jelikož po celý den panovaly více než příznivé povětrnostní podmínky, měly jsme ideální příležitost objevovat krásy tohoto jedinečného města. Jelikož se historie Maastrichtu datuje až do starověku, nachází se ve městě několik archeologických nalezišť. V suterénu hotelu Derlon jsou k vidění vykopávky starého římského tábora. Další zajímavostí jsou pak hradby obepínající centrum města, na nichž v době naší návštěvy vysedávali studenti a užívali si slunečného počasí.

Maastricht leží na řece Maas, která protéká centrem města a dosahuje nesmírné šířky. Přes řeku vede Sint Servaasbrug, což je nejstarší most v celém Nizozemsku. Nutno ovšem podotknout, že není ani zdaleka tak malebný jako třeba Karlův most.

Konstatovaly jsme, že je v Maastrichtu snad největší koncentrace kostelů na kilometr čtvereční v celé Evropě. Mezi ty nejzajímavější se řadí monumentální Basiliek van Sint Servaas a Sint-Janskerk s vysokánskou červenou věží, které se nachází na náměstí Vrijthof. Opravdovou lahůdkou je pak kostel Dominicanenkerk, který v současné době neplní svou původní funkci, ale je v něm umístěno naprosto skvostné knihkupectví, které se pravidelně umisťuje v žebříčcích nejkrásnějších knihkupectví světa. Jelikož jsme Maastricht navštívily ve státní svátek, byl obchod naneštěstí zavřený, což nás nesmírně mrzelo. Máme alespoň o důvod víc se sem vypravit znovu.

Následně jsme se vydaly obhlédnout místní kasematy, přičemž jsme zjistily, že d´Artagnan není jen fiktiní postavou, ale skutečně existoval a právě obléhání Maastrichtu se mu stalo osudným.

Jak jsem se již zmínila výše, Maastricht je v porovnání se zbytkem země neobyčejně hornatý. Protože jsme již několik měsíců neviděly žádný kopec, nedalo nám to a na jeden jsme vystoupily. Jednalo se o pahorek, na jehož vrcholu stojí nedobytně vypadající pevnost Fort Sint Pieter. Za pevností se nachází krásná louka, kde jsme uspořádaly malý piknik a užívaly si slunečného počasí.

Na závěr naší výpravy jsme se vydaly do jedné z mnoha náleven, v níž jsme svlažily rty sklenkou výtečného nizozemského piva. Jakožto zlatý hřeb programu jsme zašly do malebné kavárny s výhledem na řeku, v níž jsme konečně ochutnaly limburskou specialitu v podobě koláče vlaai. Jedná se o mřížkovaný koláč s ovocnou náplní, nejčastěji třešňovou.

Celkově byla expedice do Maastrichtu zatím nejlepším výletem, který jsem při svém pobytu v Nizozemsku zažila. V průběhu naší výpravy se vyskytlo jen několik zádrhelů:

- Turistické centrum bylo zaplněno německými turisty, takže nám nebylo umožněno zakoupit si zde pohledy.

- Marianna málem stoupla na mrtvou myš, která se bezostyšně válela na chodníku, což pro ni znamenalo obrovský šok (tedy pro Mariannu - myš žádné známky zděšení nejevila).

- V kavárně, v níž jsme si dopřály vlaai, pracoval poněkud úlisný číšník, který pod záminkou omluvy za kontrolu plnoletosti setrval nepřiměřeně dlouhou dobu ve fyzickém kontaktu s Marianniným ramenem.

Nizoholandovlámština aneb Malé jazykové okénko

"Holandština není ani tak řeč, jako nemoc hrdla." (John Green: Hvězdy nám nepřály)

"Holandština zní, jako když se páří vepři." (David Mitchell: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta)

Pokaždé, když někomu sdělím, že studuji nizozemštinu, následuje obvykle jedna z těchto tří reakcí:

- "A proč zrovna nizozemštinu? Proč ne třeba vlámštinu?"
- "To je něco mezi němčinou a angličtinou, že?"

- "Jo, Nizozemci tak chrochtají, co?"

Tak abych to vzala pěkně popořádku:

- Nizozemština (občas označována jako holandština) je jazyk, kterým se mluví nejen v Nizozemsku, ale také v Belgii, v Surinamu a na bývalých Nizozemských Antilách. Zatímco do Surinamu a na Nizozemské Antily se dostala nizozemština díky koloniální minulosti země, v Belgii (tedy v její severní části zvané též Vlámsko či postaru Flandry) se nizozemsky mluví odpradávna. Tamní varianta nizozemštiny se však často označuje jako vlámština, což je poněkud matoucí. Ve skutečnosti se jedná o tentýž jazyk, přičemž rozdíl mezi nizozemskou a vlámskou nizozemštinou je zhruba takový jako mezi britskou a americkou angličtinou.

- Nizozemština patří stejně jako angličtina a němčina mezi západogermánské jazyky, takže s nimi opravdu vykazuje spoustu společných znaků. Znalost němčiny je při osvojování si nizozemštiny velkou výhodou, takže pokud umíte německy, patrně budete schopní rozluštit alespoň část nizozemsky psaných textů. S porozuměním mluvenému slovu to už bude o poznání horší.

- Pro nizozemštinu je opravdu typické "chrochtání", tedy velmi výrazná výslovnost hlásky "ch", přičemž jako "ch" se v drtivé většině případů čte i "g". Gouda je tedy "chauda", Van Gogh je "fan choch" a gracht je "chracht" (a Brueghel, jak poznamenal můj táta, se čte jako "chrchel"). Je ovšem nutné podotknout, že ne všichni Nizozemci chrochtají. Na jihu Nizozemska a stejně tak ve Vlámsku se "ch" vyslovuje měkce, tak jako to naše.

- Nizozemština je mimo jiné unikátní tím, že se v ní vyskytují slova, pro něž v jiných jazycích neexistují přesné ekvivalenty. Příkladem je oblíbené slovo "gezellig", které každý správný Nizozemec řekne asi tak desetkrát za den. "Gezellig" by se dalo přeložit jako "příjemný", ovšem zahrnuje v sobě i jistý společenský prvek. "Gezellig" se totiž vztahuje na situace, kdy se cítíte příjemně ve společnosti ostatních, například když jdete s kamarády do hospody, na návštěvu k babičce nebo se známými na výlet.

Upozornění: Následující odkaz obsahuje product placement!

Echte gerechten aneb Chrochtejte si i v penzi

Nizozemské kratochvíle, díl druhý

Radnice v Delftu

Delftské putováni: Na začátku března jsem se s Hailey vypravila do Delftu (neplést s řeckými Delfami!), který má hned několik superlativů: nachází se velice blízko Haagu (tak blízko, že do něj dokonce vede tramvajová linka), má poměrně malou rozlohu a nabízí mnoho možností využití volného času. Naše první kroky vedly na hlavní náměstí, kterému dominují radnice a kostel Nieuwe kerk, v němž jsou pochováni členové nizozemské královské rodiny. Na náměstí se zrovna konal trh, na kterém bylo možné zakoupit nepřeberné množství dekorací, oblečení či potřeb do domácnosti. Dále byly k mání nejrůznější nizozemské delikatesy jako stroopwafels, poffertjes či oliebollen (pokud nemáte ani tušení, co se skrývá za těmito mysteriózními názvy, nezoufejte - nizozemským dobrotám se budu věnovat v některém z dalších příspěvků).

Jelikož jsme si zakoupily Museumkaart, tedy předplatní kartu, po jejímž předložení máme do většiny nizozemských muzeí vstup zdarma, vydaly jsme se do muzea Prinsenhof. Zde jsme zhlédly výstavu věnovanou nizozemskému národnímu hrdinovi Vilému Oranžskému. Největší atrakcí muzea jsou díry ve zdi, které tu zbyly po kulkách, jimiž byl Vilém zabit. V muzeu se nachází i expozice věnovaná delftské fajáns, tedy slavné modrobílé keramice, která se tu vyráběla a částečně ještě vyrábí. Jelikož byl součástí vstupenky voucher na kávu či čaj zdarma v nedaleké kavárně, rozhodly jsme se této příležitosti využít a zajít na šálek lahodného moku (či spíše moky?).

Bioráj: Se svým polským kamarádem Kubou jsem se jednoho večera vypravila do leidenského kina Trianon, abych zde zhlédla oscarový snímek Still Alice. Návštěva biografu nás poněkud překvapila, a to hned z několika důvodů:

- Ačkoli kino nese podivný futuristický název Trianon (což je, jak jsem následně zjistila, ve skutečnosti palác, který je součástí zámeckého komplexu Versailles), jedná se o velmi sympatické old school kino.

- Místní diváci filmy jaksepatří prožívají - nahlas se smějí, srdceryvně pláčou, nechápavě kroutí hlavou a vzrušeně povykují.

- Z neznámého důvodu tvořili většinu osazenstva lidé důchodového věku, takže jsme značně snižovali věkový průměr. Nizozemská omladina asi chodí jen na Fifty Shades of Grey.

- Ačkoli film trval pouhých 99 minut, byla doprostřed projekce zařazena zhruba patnáctiminutová přestávka, během níž mohli návštěvníci biografu doplnit tekutiny, či se jich naopak zbavit.

O dva týdny později jsme se vypravili do kina znovu, tentokrát do nenápadného biografu Kijkhuis, který je velmi dobře ukrytý v křivolakých leidenských uličkách. Pokračovali jsme v oscarové linii a zhlédli snímek Timbuktu, který byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film. Projekce se od té předchozí poněkud lišila: Zaprvé jsme nebyli nejmladší z celého sálu a zadruhé jsme již byli připraveni na to, že bude do filmu zařazena přestávka, takže nás nikterak nepřekvapilo, když se v polovině filmu projekce zničehonic zastavila a v sále se rozsvítilo.

Scheveningen - Pier

Playa del Scheveningen: Byla neděle a bylo pěkně - prostě ideální čas na to, abych se s několika kamarády vydala do Scheveningenu, tedy přímořského letoviska patřícího k Haagu (mimochodem, za války prý Nizozemci lehce identifikovali německé špiony podle toho, že nedokázali název tohoto místa správně vyslovit). Prošli jsme se po pláži, kde hráli tatínkové se syny fotbal, zamilované páry polehávaly na dekách, do vln se vrhali odvážní surfaři a v písku skotačili rozverní psi (případně se za vřískotu páníčků pokoušeli oplodnit kolem probíhající fenky). Zašli jsme do nejstarší rybí restaurace v širém okolí, kde jsem konečně ochutnala harinka (což je vzhledem k tomu, že nejsem velkým příznivcem mořských živočichů, životní výkon). Následně jsme se odebrali do příjemné kavárny s výhledem na moře, kde jsme hrnkem horké čokolády završili náš jedinečný výlet. Než jsme však vůbec stihli ze Scheveningenu odjet, zjistila Hailey, že nemá telefon. Tato skutečnost poněkud narušila pohodovou atmosféru nedělního podvečera, avšak zavdala mi alespoň příčinu k procvičování tlumočnických dovedností, když jsme případ konzultovali s náhodně odchyceným motolicistou (rozuměj: policistou na motocyklu).

Haagse Toren

Haagské dostaveníčko: O Velikonocích mě svou návštěvou poctila Frederika společně se svou kamarádkou Márií. Dostavily se ke mně v sobotu večer po náročném dni stráveném prohlídkou Haagu a Leidenu a ještě ne zcela odpočaté z výpravy do Amsterdamu, kterou podnikly předchozího dne. Ihned po příjezdu mi sdělily své zážitky z amsterdamského coffeeshopu, načež jsme apartní pumpičkou nafoukly matraci, na níž měla děvčata nadcházející noci zaujmout místa. Poté jsme podnikly malou prohlídku okolí mého bydliště, přičemž jsem svým návštěvnicím ukázala největší skvosty naší čtvrti, mezi něž patří Love Hotel Bananas, Nancy Sex Shop & Cinema a na samý závěr Geleenstraat známější pod názvem Red Light District. "Tour de Rivierenbuurt" jsme zakončily ve 42. patře mrakodrapu Haagse Toren, v němž se nachází "posh" bar Penthouse s venkovní terasou a nádherným výhledem na celé město (ostatně vezmeme-li v úvahu, že je "penthouse" kromě označení pro střešní byt i název známého erotického časopisu, jde název podniku ruku v ruce s koloritem celé čtvrti).

Pokud někdy zavítáte do Haagu a budete mít to štěstí, že se zrovna bude smrákat, určitě sem zajděte a pokochejte se výhledem na město. Do baru se platí vstupné 6 eur, ovšem v ceně je konzumace nápoje dle vlastního výběru, a tudíž jsme si samozřejmě objednaly ten nejdražší. Večer jsme pak strávily pozorováním hostů u okolních stolů, zejména pak těch, co zde byli na milostné schůzce, a sledovaly jsme, jak se jejich vztah vyvíjí.

Czech Movie Night: Počátkem května se konal první díl cyklu českých filmových večerů. Nejdříve jsem se obávala, že bude improvizovaný kinosál v mém pokoji narvaný k prasknutí, ovšem nakonec jsme se sešli jenom tři - já, Kuba a Hailey. Ostatní pozvaní se omluvili z důvodu studijních povinností, rodinných důvodů či zdravotních indispozic.

U příležitosti promítání filmu Pelíšky jsem svým hostům nalila frťana Becherovky a naservírovala mramorovou bábovku, přičemž jsem Hailey (která se mimochodem stala milovnicí bábovek) vyděsila sdělením, že jsem ji posypala konopnými semínky zakoupenými v Aldi. Vzápětí jsem ji však uklidnila informací, že konopná semínka neobsahují THC a že mým úmyslem tudíž nebylo své hosty omámit.

Film sklidil velký úspěch, ačkoli jsem musela Hailey občas vysvětlovat některé kulturní a historické souvislosti, jako například, kdo je to sabotér a co se skrývá uvnitř "nefalšovaných typických vídeňských bramborových knedlíků". Došlo také k menšímu nedorozumění, když Hailey chybně interpretovala mé sdělení, že chovat kapra ve vaně není v době vánočních svátků zas až tak neobvyklé, a domnívala se, že je zvykem strkat do kapří lázně hlavu, jako to dělá Miroslav Donutil, což označila za "nechutnost".

Schiedam

V hlavním městě jeneveru: Poté, co kvůli nepříznivé předpovědi počasí ztroskotaly plány na hromadný cyklovýlet, rozhodli jsme se s Kubou vyplnit volné sobotní odpoledne výletem do Schiedamu. Jedná se o městečko ležící hned vedle Rotterdamu, ve kterém toho oproti očekávání bylo k vidění víc než dost. Nejprve jsme zavítali do monumentálního kostela zasvěceného místní mučednici sv. Liduině a následně do náhodně objeveného polského supermarketu. Mezitím, co Kuba vybíral pečivo, pohybovala jsem se v oddělení s masnými výrobky hodlajíce zakoupit párky, po nichž jsem toužila již několik dlouhých týdnů. Když se pak Kuba vrátil, pronesl naladěn domácím prostředím, že mě "szukał", což se vzápětí ukázalo jako nepříliš šťastná formulace. 

Po důkladném nákupu jsme si prohlédli věhlasné větrné mlýny (největší na celém širém světě!) a navštívili Stedelijk Museum s expozicí moderního umění. Nabaženi prapodivnými exponáty odebrali jsme se do Jenevermusea věnovaného tomuto typickému nizozemsko-belgickému alkoholickému nápoji. K mému velkému zklamání nebyla součástí expozice ochutnávka (během letního kurzu v Gentu, kde jsem strávila několik večerů ve specializovaném jeneverovém baru, se ze mě totiž stala milovnice tohoto moku). Naštěstí jsme v kavárně, kam jsme se následně vypravili, dostali zdarma (!) sklenku vynikajícího jeneveru se šlehačkou.

Zeelandské dobrodružství: Když nás naše nizozemská mentorka Brigitte pozvala na návštěvu do svého rodného kraje Zeelandu, neváhaly jsme s Burcu ani minutu a vyrazily za ní. V ranních hodinách jsme vyjely do provincie Zeeland, která leží na jihozápadním cípu Nizozemska a sestává z několika ostrovů. Tahle část země je ztělesněním nefalšovaného nizozemského venkova: ticho, mír, větrné mlýny, lodičky a kravská lejna.

Protože měla Brigitte k dispozici automobil, uspořádaly jsme velký okružní výlet celým krajem. Naší první zastávkou byla malebná vesnička Veere, v níž jsme zhlédly většinu místních atrakcí. Nejprve jsme se zastavily v prapodivně vypadajícím kostele vybaveném apartními plastovými okny, pak jsme se prošly malebnými uličkami, přístavem a městskými hradbami a nakonec jsme se pomocí přívozu přepravili k překrásnému větrnému mlýnu.

Deltawerken

Poté jsme se vydaly vstříc monumentálnímu vodnímu dílu Deltawerken, což je soustava obřích hrází, jejichž účelem je chránit Nizozemsko před velkou vodou. Hráze byly postaveny poté, co Zeeland zasáhla v roce 1953 ničivá povodeň, která zaplavila obrovské území a připravila o život několik set lidí. Zajímavostí je, že stavba patří spolu s Golden Gate Bridge či Empire State Building mezi sedm novodobých divů světa. Na umělém ostrově spojujícím hráze jsme ve stínu obřích větrných mlýnů (a teď mám na mysli ty moderní větrníky, proti kterým všichni brojí) uspořádaly malý piknik a pořídily mnoho fotek.

Dalším cílem naší cesty byla věž Plompetoren pocházející ze 16. století, která jako jediná přečkala zaplavení vsi Koudekerke. Z věže se skýtal krásný výhled na záliv Severního moře, v němž by na jedné z vyvýšenin údajně měli přebývat tuleni. Nutno ovšem podotknout, že jsme žádného zástupce tohoto druhu nespatřily.

Následně jsme se přesunuly do půvabného městečka Zierikzee, kde jsme zhlédly celou řadu zajímavých budov včetně radnice s věží, která vypadala jako z marcipánu, zvláštního kostela lemovaného sloupy, monumentální městskou bránu a další z mnoha přístavů.

Zcela vysíleny jsme se odebraly do naší finální destinace (přičemž jsme uvízly v dopravní zácpě - což se Brigitte podle jejích slov v těchhle končinách ještě nikdy nestalo). Brigitte bydlí ve vesnici Kapelle, která je zajímavá hned z několika důvodů:

- Jedná se o 3. nejbezpečnější obec v celém Nizozemsku.

- Pochází odtud spisovatelka Annie M.G. Schmidt (přičemž doufám, že teď propuknou nadšením alespoň ti, kteří o ní už někdy slyšeli. Pro ostatní doplním, že se jedná o jakousi nizozemskou Astrid Lindgrenovou. Mezi její díla patří vedle knih také televizní seriály či muzikály. Jejím nejznámějším dílem je pak série knih pro děti Jip en Janneke.

- Ve vesnici žije množství ortodoxních křesťanů, takže tu v neděli platí nepsaný zákaz vykonávat jakoukoli činnost. Povolena je jedině návštěva kostela, kterou si ti největší náruživci dopřávají hned třikrát denně. Dcery Brigittiných sousedů měly navíc donedávna zakázáno nosit džíny.

Dovětek k holandské spořivosti

Kdykoli jdu v Nizozemsku nakupovat, připadám si jako důchodkyně na výpravě do Kauflandu. Spořivá jsem byla vždycky, ale teď jsem se navíc nakazila pověstným nizozemským "škrťáctvím". Koneckonců ne nadarmo existuje v angličtině celá řada obratů poukazujících na nizozemskou chorobnou šetřivost *:

Go Dutch = situace, kdy jde skupina lidí společně na jídlo či za zábavou, ale každý platí sám za sebe (což lze v Nizozemsku mimochodem aplikovat i během rande)

Dutch Auction = aukce, při níž se cena dražené věci snižuje, místo aby se zvyšovala

Dutch Light = situace, kdy jednou zápalkou zapálím více cigaret

Dutch Reckoning = zfalšovaný účet

Dutch Metal = pláty kovu, které se používají na imitaci zlata

I ve volném čase se dále vzdělávám v umění šetřit, a to sledováním pořadu Rekenkamer. V každém díle pátrají moderátoři po tom, kolik co stojí. Zjistili například, že zatímco šálek kávy stojí sám o sobě pouhých 16 centů, v kavárně za něj zaplatíte v průměru 3,20 eur. Spočítali také, že ačkoli byla korunovace krále Willema-Alexandera nesmírně nákladnou záležitostí, stála vlastně jen 5% nizozemského rozpočtu na onen den a každý obyvatel Nizozemska za ni zaplatil necelá dvě eura.

U své kamarádky Marianny jsem navíc viděla krásný plakát z ING honosící se tipy, jak ušetřit. Pro inspiraci přidávám pár rad:

- Vystavte sami sebe zkoušce: Kolik dní se vám podaří neutratit žádné peníze?

- Rodinná hra: Uhodněte cenu tří náhodně vybraných produktů ve vaší ledničce.

- Chcete si něco opravdu hodně koupit? Veďte to v patrnosti a kupte si to, až to bude ve výprodeji.

- Vyjádřete svůj souhlas, pokud se někdo nabídne, že s sebou na oslavu přinese jídlo a pití.

A zlaté pravidlo na závěr:

- Udělejte z šetření peněz sport. A učiňte šetření peněz tak pěkným, jako je jejich utrácení.

* Příklady anglických frází pocházejí ze skvělé knihy Colina Whitea a Laurie Boucke The Undutchables. Život v Holandsku. Pokud milujete Nizozemsko stejně jako já, budete touhle knížkou nadšeni.

Za devatero grachty a devatero poldery...

Teoretická část: O nizozemské monarchii

Jak jistě víte, Nizozemsko je konstituční monarchie. V jejím čele stojí král Willem-Alexander, který na trůn nastoupil předloni po abdikaci své matky. Studoval na leidenské univerzitě (stejně jako jeho matka Beatrix, světoznámý DJ Armin van Buuren a já), avšak není považován za úplně inteligentního člověka. Skutečnost, že jeho diplomová práce není zveřejněna, zavdává příčinu spekulacím, že je nevalné kvality. Ale abych na ubohého krále jen nekydala špínu, musím zmínit i jeho silné stránky - jakožto nadšený sportovec je členem Mezinárodního olympijského výboru a dokonce se pod falešným jménem zúčastnil slavného bruslařského závodu Elfstedentocht. Kromě královských povinností se angažuje v mnoha dobročinných organizacích a zajímá se o vodohospodářství.

Ačkoli se Willem-Alexander těší mezi obyvateli velké popularitě, nejvíce zbožňovanou členkou královské rodiny je jeho manželka Máxima, která by mohla bez váhání aspirovat na titul "Miss Monarcha". Máxima pochází z Argentiny a působí velice sympatickým a bezprostředním dojmem. Kolem její svatby s Willemem-Alexandrem však panoval velký rozruch. Nizozemcům ani tak nevadilo to, že budoucí manželka jejich korunního prince není zdejší, jako spíše to, že její otec působil jakožto ministr ve vládě diktátora Jorge Videly. Ke svatbě však nakonec došlo, Máxima se naučila výborně nizozemsky (v jednom odborném časopise jsem dokonce četla celý výzkum věnovaný jejímu pokroku v osvojování si tohoto jazyka) a přivedla na svět tři dcery, přičemž nejstarší z nich jednou usedne na trůn.

Nizozemci jsou na svého krále a na svou zem patřičně pyšní. Každý rok se proto koná Koningsdag neboli Den krále (dokud vládla Beatrix, jednalo se samozřejmě o Den královny). Ten se slaví v den králových narozenin, které připadají na 27. dubna. Celé Nizozemsko se zahalí do oranžové barvy a oslavuje. Největší párty se konají v Amsterdamu, který je tím pravým "place-to-be". Holanďané vysedávají s pivem v ruce na lavičkách před domy, navštěvují nejrůznější koncerty nebo pořádají soukromé párty na lodích. Na Den krále mají navíc Nizozemci možnost zbavit se veškerých cetek a tretek, které mají doma, přičemž je smějí prodávat na ulici bez nutnosti platit daně.
Na Dni krále je fascinující zejména pocit obrovské národní sounáležitosti. Uvědomila jsem si, že Češi nejenže nemají žádné svátky podobného ražení (kdy by vyšli do ulic a jednoduše se radovali), ale navíc ani často nejsou hrdí na to, že jsou Češi (snad jen když vyhrajeme mistrovství světa v hokeji, což se nám - dá-li Bůh a Jágr - možná zanedlouho podaří).

Praktická část: Jak jsem strávila Den krále
Jelikož je 28. duben běžný pracovní den a pracovat s kocovinou není zrovna žádoucí, probíhají největší oslavy už v předvečer Dne krále. Jedná se o tzv. Koningsnacht, tedy Královu noc. Já jsem ji strávila s partou kamarádek na haagském hudebním festivalu Life I Live. V centru města se nacházelo hned několik pódií, na nichž se odehrávaly nejrůznější koncerty. Na Buitenhofu jsme byly svědky vystoupení bigbítové kapely složené z mužů středního a vyššího věku, na náměstí Plein jsme se zúčastnily velké openair diskotéky a večer jsme zakončily návštěvou baru na rynku Grote Markt. Na festival se nevybíralo žádné vstupné, což pořadatelé vykompenzovali astronomickými částkami, které žádali za použití veřejných záchodků typu toi-toi. Po zaplacení 2 eur mi orazítkovali ruku nápisem "Ik moet" ("Musím"), což mě v průběhu večera opravňovalo k neomezenému použití WC. Jednalo se tudíž o jakýsi "bezedný záchod". Jelikož jsem však zmíněné toalety navštívila pouze jedinkrát, bylo to (jak trefně poznamenala Frederika) nejdražší čurání v mém životě.

Mlýn De Valk (Leiden)

Na Den krále jsem se náležitě připravila. Do vlasů jsem si vetkla diadém s nizozemskou trikolorou (přičemž můžu čelenku používat i při českých svátcích, jelikož máme stejné národní barvy) a na tváře si namalovala nizozemskou vlajku. Ve 13 hod jsem se sešla s Frederikou a Koljou na nádraží v Leidenu, odkud jsme vyrazili do supermarketu a kebabárny, kde jsme si zakoupili zásoby na piknik, který jsme uspořádali u nedalekého větrného mlýna. Většinu odpoledne jsme pak strávili marným sháněním ostatních členů naší výpravy, kteří se rozutekli po celém městě, přičemž se nám v 17 hod konečně podařilo setkat se alespoň s některými z nich. Večer se pak nesl ve znamení druhého kola pikniku zpestřeného hraním společenských her.