Nizozemské kratochvíle vol. 4

Lážo plážo: Jak jistě všichni víte, Nizozemsko leží u Severního moře. Když se tedy na přelomu června a července vyšplhaly teploty na rekordních 31 stupňů, rozhodly jsme se s Frederikou, Lisou a její kamarádkou Petrou strávit odpoledne na pláži v Katwijku. Ačkoli byl všední den, byla na pláži hlava na hlavě a slunečník na slunečníku. Takových tropických dní tu totiž bývá poskrovnu. Ihned po příchodu k moři jsme konstatovaly, že ani jedna z nás není plážový typ, ale přesto jsme byly pevně rozhodnuty zaujmout pozice na písku. Ten byl tak rozpálený, že nám činilo potíže po něm chodit a tak jsme si musely chladit nohy ve stínu odpadkových košů. Nakonec jsme si však slunečný den pořádně užily. Dokonce jsem si hned dvakrát zaplavala v Severním moři. A ani tak studené nebylo.

Kulturní žranice: Na samý závěr semestru uspořádala organizace pro zahraniční studenty Cultural Festival, v jehož rámci zástupci nejrůznějších zemí prezentovali svou domovinu. Nejčastějším způsobem prezentace bylo jídlo, takže jsem se spolu s mou maďarskou spolužačkou Dórou najedla až k prasknutí. Naše menu sestávalo mimo jiné z indonéské rýže zabalené v banánovém listu, skotského chlebíku scone s marmeládou a šlehačkou, vietnamské zeleninové rolády a ukrajinských pelmení. Vyzkoušely jsme také celou řadu nápojů včetně francouzského vína, brazilské caipirinhy, indonéské "happy coly" a podivného karibského moku, který vypadal a chutnal přesně jako modrá zonka. S Rusy jsme pohovořily o používání samovaru a u vietnamského stánku si vyzkoušely tradiční oblečky. Součástí festivalu byly i nejrůznější workshopy, v jejichž rámci se návštěvnici mohli naučit azbuku nebo si zatančit latinskoamerické tance.

Ve večerních hodinách následovala afterparty, jejíž součástí byla vystoupení studentských kapel. Pakliže v odpolední části programu byl k dostání v podstatě jakýkoli alkohol (od vodky přes ouzo až po tequillu), večer se podávalo pouze malé (český čtenáři rozuměj: menší než malé) pivo.

Antverpy:
Na konci června jsem se vypravila do belgických Antverp za svou kamarádkou Terkou, která se právě blížila ke konci svého Erasmu. Jelikož jsem byla v Antverpách již dvakrát, všechny hlavní památky jsem již znala. Proto jsme se zaměřily na místa, která nejsou turisty tolik vyhledávána. Nejdříve jsme vyšplhaly na terasu Musea aan de Stroom, ze které se nám naskytl překrásný výhled na celé město, které je mimo jiné známé přístavem, diamanty, módou a početnou židovskou komunitou. Jelikož jsem si za půl roku v Nizozemsku zvykla na holandský přízvuk, připadala jsem si při poslechu vlámsky hovořících obyvatel Antverp jako Pražák, který se ocitne na moravské dědině.
A co jsme podnikly?
- Daly jsme si výborné jahodové pivo v hospodě, ve které nabízeli více než 300 druhů piv a nápojový lístek dosahoval téměř tloušťky Bible.
- Zašly jsme na "levý břeh", což je druhý břeh řeky Maas, kde se nachází stánek s údajně nejlepšími hranolkami v celém městě. A byly opravdu výtečné!
- Prošly jsme se místním Chinatownem, který sice není nikterak rozlehlý, ale je o to zajímavější.
- Nakoupily jsme v úžasném roztomilém obchůdku, kde mají plno kabelek, peněženek, krabiček na jídlo, lahví na pití, županů a dekorací plných puntíků, srdíček, ptáčků a kytiček. Obchodu tímto dělám reklamu, protože si to zkrátka zaslouží: Jedná se o krámek Akotee na ulici Melkmarkt.