Na konci července za mnou pro velký úspěch opět přijela máma, aby se se mnou vrhla do víru cyklistiky a objevování krás Nizozemska a trochu mě vykrmila. Zároveň zhodnotila, že náš byt je v mnohem lepším stavu než při její minulé návštěvě, což bylo způsobeno tím, že se obě mé spolubydlící mezitím odstěhovaly.
V úterý jsme se vydaly na velký cyklovýlet do Leidenu a zpět. Cestou tam jsme jely po břehu řeky Vliet, kolem které se nachází mnoho krásných míst, například zámeček Hofwijck, na kterém bydlel slavný dramatik a politik Constantijn Huygens, či malebné městečko Leidschendam. V Leidenu jsme se občerstvily a pokochaly krásami města, a poté se vydaly zpět. Během zpáteční cesty jsme zjistily, že je v nizozemském tunelu možné potkat snad všechno - kromě kol a koně jsme se tak setkaly tváří v tvář s prapodivnou konstrukcí připomínající bob.
Ve středu se naše cesty rozdělily, jelikož jsem se musela po dni volna opět zapojit do pracovního procesu. Máma se mezitím vypravila do Scheveningenu, kde smočila nohy v moři a pořídila mnoho fotografii.
Ve čtvrtek jsme uspořádaly výlet do nedalekého Delftu (pozor: neplést s řeckými Delfami!). Na náměstí se zrovna konal trh, kde jsme si za pouhé dvě eura zakoupily šest muffinů. Zbytek dne jsme kromě jejich konzumování strávily objevováním roztomilých delftských obchůdků. Na našich toulkách městem jsme potkaly i jednu českou rodinku. Nejdříve jsme si nebyly jisté, zda se skutečně jedná o naše krajany, a tak jsme se na chvíli zastavily, abychom vyslechly část jejich rozhovoru. V okamžiku, kdy žena směrem ke svému manželovi česky nenávistně pronesla: "Ty seš takovej vyděrač! Seš oběť svojí matky!", jsme měly jasno. Poté jsme se vydaly do výrobny slavné delftské fajáns, kde jsme se seznámily s procesem jejího vzniku. Příjemný den jsme zakončily návštěvou kavárny, která byla zvláštní tím, že její letní zahrádka byla zřízena na palubě lodi.
V pátek jsem opět musela do práce, takže se máma mezitím vypravila k moři. K večeru se potom dostavila na mé pracoviště, tedy do Madurodamu, kde jsme se po skončení mé směny krátce občerstvily a následně jsme se více než dvě hodiny kochaly místními atrakcemi. Zatímco mě zaujaly především miniaturní kostely, muzea a zámky, mámu uchvátila technická část expozice. Neustále mě tedy nutila hrát si s malými zdymadly, průplavy a komorami.
Sobotu jsme zasvětily objevování krás Haagu. Vybraly jsme si k tomu ten nejnepříhodnější den - v Holandsku zrovna řádila nejsilnější letní bouře od roku 1901. Nevědouce že bude situace tak vážná (bylo dokonce vydáno červené varování před větrem, což je nejvyšší možný stupeň), jsme se vypravily do centra, kde jsme se vrhly na nakupování. Po úporném martyriu se mi nakonec podařilo zakoupit nové capri kalhoty, ovšem když jsme vyšly na ulici, zjistily jsme, že pravá sodoma gomora je teprve před námi. Z nebe padaly těžké provazce deště, vítr skučel mezi výškovými budovami a strhával větve ze stromů. Nakonec se nám podařilo se ve zdraví dostat domů, kde jsme strávily zbytek dne.
V neděli nás čekal další cyklovýlet, tentokrát směrem k moři. Nejprve jsme zamířily do obligátního Scheveningenu, kde jsme se prošly po znovuotevřeném molu, na jehož konci se tyčí vysoká věž, z níž je krásný výhled po okolí. Z vrcholu věže trčí jeřáb, z něhož je možné skákat bunjee-jumping, čehož někteří odvážní jedinci náruživě využívali. Následně jsme popojely do Duindorpu, kde jsme poobědvaly na pláži. Naší cílovou stanicí byl Kijkduin, kde jsme se před deštěm schovaly do obchodní pasáže a následně do krásné palačinkárny, kterou poletovali zbloudilí vrabci.
Na závěr je nutno podotknout, že se mámin pobyt obešel bez větších incidentů. Bohužel však došlo k několika zraněním. Zde následuje jejich výčet:
- máma: pohmožděné lýtko způsobené pádem z kola, ke kterému došlo během vyhýbacího manévru, kterýžto měl předejít střetu s osobním automobilem
- máma: naražený palec pravé nohy způsobený jeho přivřením do dvířek od lednice
- já: boule na hlavě a podezření na subdurální hematom způsobené nárazem do stojanu na kola
Žádné komentáře:
Okomentovat