Během prvních dvou dnů strávených v Haagu jsem dospěla k názoru, že můj záměr zbavit se na Erasmu zásob podkožního tuku nejspíš nebude možné uskutečnit. Hned první večer uvařila Edwige pod dozorem své italské kamarádky Martiny špagety s pestem. Druhý den se zase konal dýchánek s fondue (nejprve sýrovými a posléze čokoládovými), kterého se zúčastnila i další Edwigina kamarádka Eva, která má vskutku mezinárodní původ. Byla počata ve Vietnamu nizozemským otcem a ruskou matkou a vyrostla ve Španělsku (a navrhovaly jsme, aby si na zátylek nechala vytetovat "Made in Vietnam").
Druhý den po příjezdu jsem se vypravila do superlevného supermarketu Jumbo. Z mého drobného průzkumu sortimentu zatím vyplývá, že Nizozemci milují mléčné produkty (což není zase tak překvapující zjištění), a zřejmě jsou velice zaneprázdnění, jelikož jsem v regálech viděla velké množství hotových jídel. Také jsem se snažila koupit si nějaký pěkný velký hrnek, ovšem nakonec jsem byla nucena spokojit se s obyčejným velkým hrnkem (hrnek s nápisem "Keep calm and be my valentine" mě totiž zrovna moc neoslovil).
Odpoledne jsem se pak vypravila na průzkum centra města. Zjistila jsem, kde se nacházejí všechny důležité obchody, prošla jsem se po Binnenhofu, objevila krásné knihkupectví s literární kavárnou a protože se zničehonic spustil příšerný liják, nezbylo mi nic jiného, než se ukrýt v Primarku. Znovu se tak potvrdila platnost rčení, které jsem zformulovala během svého pobytu v Belgii: To, že ráno svítí slunce, ještě neznamená, že odpoledne nebude pršet.
Třetí den svého pobytu jsem se probudila až o půl jedenácté, čímž jsem vykompenzovala spánkový deficit posledních dní, a následně jsem se vypravila do Leidenu za svou milovanou spolužačkou Emou, která tu studovala nizozemštinu minulý semestr. Provedla mě centrem města, ukázala mi univerzitu a nakonec mě vzala do své oblíbené kavárny, která se okamžitě stala i mou oblíbenou kavárnou. Zdá se tedy, že mé kavárenské povalečství bude pokračovat i zde.
A pak už jsem se vydala vzhůru k domovu, kde jsem se seznámila s právě se navrátivší spolubydlící Elizavetou, která je Ruska žijící ve Finsku. Jsme prostě jaksepatří multikulti osazenstvo. A uvědomila jsem si, že bych měla začít pilovat angličtinu, protože ji mimo školu budu zřejmě potřebovat víc než nizozemštinu...
Žádné komentáře:
Okomentovat