"A skutečně jsme se pojednou octli v podezřelých a nehostinných končinách. Dlouhé řady tmavých cihlových domů rozjasňoval tu a tam pouze vulgární třpyt a laciná nádhera hospod na rozích." (1)
Takhle nějak mi připadala naše čtvrť, když jsem ji spatřila poprvé. Faktem je, že Rivierenbuurt neboli Říční čtvrť nevypadá tak poeticky, jak by se mohlo zdát z jejího vzletného názvu. Ne že by končiny, v nichž přebývám, byly přímo nebezpečné. Jsou spíše poněkud svérázné. 400 metrů od našeho domu se nachází místní Red Light District, což je (pokud bych chtěla být moralistka) eufemismus pro líheň neřesti a mravního úpadku a semeniště pohlavních chorob. Protější dům se na první pohled tváří nevinně, avšak když se do něj Edwige jednoho dne vypravila zanést dopis, který byl omylem doručen na naši adresu, vyklubal se z něj Love Hotel Bananas. Nedaleko je zase prodejna kradených kol a v garáži ve vedlejší ulici sídlila pěstírna marihuany.
Zhruba po týdnu jsem si ale naši obskurní čtvrť zamilovala. Z mých pozorování totiž vyplývá, že zde bydlí úplně normální, slušně vypadající lidé (a vzhledem k tomu, že tady nikdo nevlastní záclony, nemusí být člověk zrovna Sherlock Holmes, aby to zjistil). Mé bydliště má navíc ideální polohu. Bydlím deset minut pěšky od dvou největších haagských vlakových nádraží a zhruba čtvrt hodiny od centra města. Sto metrů od domu se navíc nachází tramvajová zastávka, která nabízí rychlé spojení do nejrůznějších koutů města.
P.S.: V garáži pod naším bytem se občas koná karaoke-party, které se kvůli ultratenkým stěnám musí chtě nechtě účastnit všichni obyvatelé domu. Místní pěvci mají vskutku rozsáhlý repertoár - od Johnnyho Cashe přes Elvise Presleyho až po dovolenkovou hitovku Coco Jambo. Tahle improvizovaná diskotéka pravidelně narušuje stereotyp všedních dní. Když jsem kupříkladu zabraná do 90 let starých nizozemských novin a snažím se zjistit, kdy v nich bylo poprvé použito slovo "robot" (pro vážné zájemce - bylo to 3.2.1921), a vtom se na celý dům rozezní song Love Is In The Air (což je vzhledem k nedalekému hodinovému hotelu a "uličce lásky" vcelku tematická písnička. Ačkoli ve vzduchu tady bývá většinou cítit něco jiného...)
(1) Úryvek pochází z knihy Příběhy Sherlocka Holmese od Arthura Conana Doylea vydané nakladatelstvím Mladá fronta v roce 1971 v překladu Vladimíra Henzla aneb zkracuji si čekání na 4. sérii Sherlocka.
Tak vidím, že už se to zlepšuje.
OdpovědětVymazat