Aprílový mamaweek

V polovině dubna (který byl také k mému velkému zděšení oficiální polovinou mého pobytu v Nizozemsku), za mnou na celý týden přijela máma. Přivezla mi veškeré nezbytnosti, které mi tu chyběly: dva páry ponožek navíc, záložní telefon, zásobu léků na astma a láhev Becherovky. Na své konto si také připsala řadu zušlechťovacích prací v naší domácnosti: vydrhla mikrovlnou troubu, sporák, odkapávač na nádobí a celou kuchyňskou linku, vyčistila zásobník na prací prášek, pokusila se zprůchodnit ucpaný odpad ve sprše, namazala veškeré vrzající dveře a přišroubovala upadávající kliku od záchodu.

Následuje shrnutí jejího pobytu:

pondělí - V odpoledních hodinách přijela máma přesně dle instrukcí na nádraží Den Haag Centraal, načež jsme se odebraly k domovu. Zde jsem mámu okamžitě zapojila do procesu nafukování matrace, na které jsme se po několik následujících nocí střídaly. Kvečeru jsme se šly projít do centra města, kde jsem mámě ukázala jeden z místních coffeeshopů, načež mi máma k mému velkému překvapení sdělila, že bychom mohly zakoupit spacecake a sníst ho společně se známými v létě na chatě. Nebyla jsem si však jistá, zda by marihuanový koláček a) vydržel bez známek plísně a hniloby až do srpna a b) prošel bezpečnostní kontrolou na letišti. Raději jsme tedy šly domů, kde jsme den zakončily večeří sestávající z kysaného zelí a typicky nizozemského frikandelu.

Hortus Botanicus

úterý - Zatímco jsem byla ve škole, zapůjčila jsem mámě svůj bicykl. Když jsme se po čtyřech hodinách setkaly u univerzity, byla již máma natolik znavena objížděním města, že jsme nebyly s to absolvovat připravený program. Proto jsme se vypravily do univerzitní botanické zahrady Hortus Botanicus, kde jsme si prohlédly celou řadu roztodivných stromů, keřů a květin včetně masožravých rostlin a obřích leknínů.

středa - V dopoledních hodinách jsme absolvovaly pěší prohlídku Leidenu. V centru města se zrovna konal trh, což nám přišlo nesmírně vhod. Jelikož u každého stánku s jídlem pořádali malou ochutnávku, mohly jsme se alespoň řádně nasvačit. Odpoledne panovalo na místní poměry tropické počasí, čehož jsme využily k výpravě do přímořského letoviska Scheveningen. Zde jsme se prošly po pláži, zapózovaly si s vlnami a na závěr se nacpaly první letošní zmrzlinou. Nutno podotknout, že jsou Nizozemci nesmírně otužilí. Zatímco my jsme se choulily do mikin, někteří z místních polehávali na písku jen v plavkách (a vzhledem k tomu, že se nudismus těší v Nizozemsku velké oblibě, můžeme být rádi, že si nechali aspoň ty plavky).

čtvrtek - Ráno jsme si přivstaly a posnídaly v obchodním domě Hema. Do desíti hodin tam totiž podávají snídaně za pouhé jedno euro! Následně jsme měly v plánu uspořádat prohlídku Haagu, avšak máma zcela narušila její koncepci, jelikož mi sdělila, že nehodlá navštívit některé z bodů programu jako například alej Lange Voorhout s lavičkou Václava Havla. Vydaly jsme se tedy alespoň do sídla nizozemské vlády a parlamentu Binnenhof, kde byla máma fascinována policisty střežícími haagské ulice na kole, a na náměstí Plein, kde se konal trh knih a starožitností a kde máma pořídila paparazzi snímek skupiny kolocistů.

Večer pak na mámu čekalo překvapení v podobě posezení v baru Penthouse, který se nachází v nejvyšším patře mrakodrapu Haagse Toren, o němž se podrobně rozepíšu v jednom z dalších příspěvků. Následuje přepis našeho rozhovoru z proskleného výtahu, kterým jsme se vyvezly nahoru (přikázání "Nevezmeš jména Božího nadarmo" se v mém případě zjevně nesetkalo s odezvou):

Výhled z baru Penthouse

MÁMA: Já to natočím, jak jedem.

JÁ: Tady je prej někde nějaká posilovna. (zděšeně) Ježišmarja.

MÁMA: (ohromeně) Jé, no to je dobrý!

JÁ: Mně je z toho ale taky blbě...

MÁMA: (nadšeně) To je fofr!

JÁ: Fuj.

MÁMA: Mně už z toho není blbě. (obdivně) Tedá...

JÁ: Ježiš. Já když jsem tady byla poprvé, tak tady bylo hodně lidí, takže- jéžišmarja, teď je mi z toho špatně!

MÁMA: (smích)

JÁ: Ježišmarja.

MÁMA: (nadšeně) To je supér!

JÁ: No, teď je mi z toho fakt zle teda.

MÁMA: Hele, posilovna! Já jsem myslela, že mě pozveš do posilovny.

JÁ: (udiveně) Fakt?

MÁMA: Ne. (smích) (ohromeně) Teda! To je výhled!

JÁ: No, a teďka už je mně úplně- ježišmarja - už jsme tady. Už jsme tady. Ježišmarja.

Duny na cestě do Katwijku

pátek - V pátek nás čekal velký cyklovýlet. V dopoledních hodinách jsme vyrazily z půjčovny kol na haagském hlavním nádraží a vyrazily směrem do městečka Katwijk, které leží na pobřeží moře. Zvolily jsme cestu překrásnými dunami, jimiž se kromě cyklostezky táhnou také cestičky pro pěší a dokonce i pro koně. Projížděli tudy většinou jen frajeři na silničních kolech s helmami a cyklistickými oblečky, nejspíš proto, že se jedná snad o jedinou cyklostezku v celém Holandsku, která je lemovaná kopečky. Cestou jsme musely zápolit se silným větrem, který nám způsoboval nemalé potíže. Nakonec jsme však ve zdraví dorazily do Katwijku, kde nás příjemně překvapila přívětivost místních obyvatel. Když jsme si před jednou malebnou kavárnou (kde na nás mimochodem začala servírka mluvit německy) uvazovaly kola, jedni z "domorodců" kvůli nám přeparkovali auto a následně nám kola ještě pomohli zamknout. Kolem procházející pán zase uznale pokyvoval, když jsme mu sdělily, že jsme přijeli až z Haagu. Strastiplnou cestu dunami totiž volí zřejmě jen profesionálové. Cyklovýletem Den Haag-Katwijk a zpět jsem překonala svůj osobní rekord z předchozího týdne. Za celý den jsme ujely přesně 49,4 km, což je můj životní výkon.

sobota - Sobotu jsme zasvětily celodennímu výletu, který jsme započaly v nedaleké Goudě, tedy rodišti světoznámého sýra gouda (čti "chauda"). Při procházce centrem města jsme se zastavily v několika prodejnách sýrů, v nichž jsme ochutnaly goudu roztodivných příchutí - namátkou jmenuji kmín, levanduli, tymián či wasabi. Prohlédly jsme si trh konající se na hlavním náměstí, poslechly si orchestrion vyhrávající někdejší hit Asereje a prošly se starodávnými uličkami.

Rietveld-Schröderhuis

Další zastávkou našeho výletu byl Utrecht, tedy čtvrté největší nizozemské město (kde bude mimochodem letos startovat Tour de France). Hlavním cílem naší cesty byl Rietveld-Schröderhuis, který je jakousi nizozemskou Vilou Tugendhat. Dům, který je zapsán na seznam UNESCO, byl postaven roku 1924 podle návrhu slavného architekta Gerrita Rietvelda, člena uměleckého hnutí De Stijl. Zajímavé je především první patro domu, které je de facto celé tvořeno jednou jedinou místností. V domě je však celá řada posuvných stěn, skříní a dveří, s jejichž pomocí lze prostor rozčlenit na několik částí, jak nám demonstroval průvodce vybavený chirurgickými rukavicemi.

Po prohlídce domu jsme se odebraly do centra Utrechtu, kde jsme se prošly podél grachtů. Ty jsou zvláštní tím, že jsou zanořeny hluboko do země a je kolem nich vybudována náplavka, na níž je umístěna celá řada příjemných kaváren a restaurací. Zašly jsme se podívat také na katedrálu Domkerk, k níž náleží věž Domtoren, která je nejvyšší kostelní věží v celém Nizozemsku.

neděle - Na neděli jsem k mámině velké úlevě neměla připravený žádný plán a proto jsme se rozhodly stanovit ho odpočinkovým dnem. Dopoledne jsme zasvětily nákupu suvenýrů. A aby těch dun nebylo málo, vypravily jsme se na Kijkduin, což je přímořská oblast vyznačující se vysokým výskytem dun. Zde jsme navštívily podivný objekt Celestial Vault umělce Jamese Turella. Jedná se o kopeček, vedle něhož se nachází prohlubeň obehnaná trávou porostlou zdí. Celá konstrukce připomíná irskou mohylu Newgrange. Po cestě zpět jsme se zastavily v centru města, kde jsme se podívaly na hrůzu nahánějící atrakce na místních kolotočích a přece jen si prohlédly lavičku Václava Havla (která dočasně plnila funkci skladiště nedalekého stánku s koženými brašnami).

Závěrem nutno podotknout, že se mámina návštěva obešla bez jakýchkoli incidentů, zranění či škod na majetku (nepočítám-li matraci, kterou jsme si zapůjčily od Edwige a jež se začala nebezpečně vyfukovat). Máma pouze trpěla většinu svého pobytu neuvěřitelnou zimou a nevěřícně kroutila hlavou nad skutečností, že se Nizozemci tváří, jako by jim zima vůbec nebyla (cestou nazpět si na sebe navlékla můj zimní kabát, čímž jednak ušetřila místo v kufru a jednak přemohla svou zimomřivost). V Nizozemsku se jí velmi zalíbilo, o čemž svědčí následující výrok: "No, je to tady pěkný. Myslím, že by mi ani nevadilo mít vnoučátka tak daleko..."