Ze života rodiny Horáčkovy: Holandské dobrodružství

V pátek 24. dubna mě navštívila celá delegace mých příbuzných ve složení: otec D.H., teta Z.H. a babička M.H. V brzkých ranních hodinách dorazila celá skupina na mezinárodní letiště Schiphol (poté, co jim na ruzyňském letišti při bezpečnostní prohlídce zabavili zubní pastu, krém na ruce a přípravek na rozčesávání vlasů), kde jsem je téměř hodinu očekávala s připraveným transparentem v ruce jakožto správná členka uvítacího výboru a zároveň jsem se vyhýbala televiznímu štábu, který postával nedaleko a postupně zpovídal lidi čekající v příletové hale. Nakonec se však ukázalo, že návštěvníci vyšli jiným východem, než hlásaly světelné tabule, čímž byl hladký průběh uvítacího ceremoniálu poněkud narušen.

Z projížďky leidenskými grachty

Poté, co jsme se šťastně shledali, odebrali jsme se do Amsterdamu, abychom si v hotelu odložili zavazadla. Následně jsme vyjeli na první výlet, a to do Leidenu. Zde jsme přesně podle plánu absolvovali projížďku lodí po městských kanálech a následně oběd na pontonu uprostřed jednoho z nejkrásnějších leidenských grachtů.

Poté jsme se přesunuli do Haagu, přičemž jsme do programu zařadili prohlídku mé ubikace. Jakmile jsme vešli do mého budoáru, svalil se D.H. na postel a upadl do hlubokého spánku. Musel trpět vskutku nepřekonatelnou únavou, jelikož ho z postele nepřimělo vstát ani sdělení, že mám v ledničce skoro plnou láhev Becherovky. Není se ovšem čemu divit vzhledem k tomu, že ještě před týdnem blouznil v horečkách.

Poté, co se část výpravy náležitě prospala, odebrali jsme se do centra města, kde jsme v parku zanechali znavenou M.H. V oslabené sestavě jsme se prošli Binnenhofem a alejí Lange Voorhout, kde jsme vykonali obligátní foto na lavičce Václava Havla.

Následně jsme se konečně vypravili do naší cílové stanice (poté, co jsme vyzvedli odloženou účastnici M.H., samozřejmě), kterou byl náš amsterdamský hotel. Ten ležel nedaleko náměstí Rembrandtplein, kde se nachází nejen socha tohoto slovutného umělce a celé Noční hlídky, ale především řada hospod, barů a restaurací. Jednalo se vlastně o hotely dva, které však byly navzájem propojeny. Pokoje se vyznačovaly tím, že byla koupelna částečně prosklená, což poněkud snižovalo komfortnost provádění hygienických úkonů (na druhou stranu to však mohlo na milenecké či manželské páry působit  nesmírně romantickým dojmem, ačkoli někdy není zcela žádoucí sledovat vše, co se na toaletě odehrává.)

Keukenhof

Dalšího dne se účastnici M.H. nepodařilo vstát v sedm hodin, jak bylo proklamováno, ale až před desátou, pročež jsme se nestihli připojit k zástupům Holanďanů pospíchajících na snídani v Hemě za euro. Z toho důvodu jsme byli nuceni vyhledat jinou občerstvovnu a pak se posilněni kávou a croissanty vydat do květinového parku Keukenhof.

Pokud jste japonský turista či německý důchodce nebo pokud máte nějakou zvláštní úchylku, při níž se rádi otíráte o cizí lidi, pak se vám bude v Keukenhofu líbit. Pokud ne, budete trpět. V parku bylo obrovské množství lidí, takže to tu spíše připomínalo něco mezi natřískaným hudebním festivalem, prvomájovým průvodem a poutí do Mekky.

Odpoledne jsme se vrátili do hlavního města, zašli na kafíčko a nakoupili několik suvenýrů. Den jsme zakončili návštěvou italské restaurace, kde jsme si dopřáli vskutku opulentní večeři. Z.H. mi zapůjčila svého průvodce Amsterdamem, abych si před spaním prostudovala historii města a obeznámila se s jeho největšími pamětihodnostmi. Nejvíce mě však zaujala sekce "Slovníček", v níž jsem s pocitem obrovského zadostiučinění objevila řadu gramatických chyb.

Rijksmuseum (vzadu Noční hlídka)

Poslední den našeho výletu jsme strávili v Amsterdamu. Nejdříve jsme navštívili Rembrandthuis (přičemž se má snaha naučit své příbuzenstvo vyslovovat komplikovanou hlásku "ui" nesetkala s odezvou), tedy dům, v němž svého času bydlel a tvořil slavný malíř Rembrandt van Rijn (který se, jak pravidelní čtenáři mého blogu dobře vědí, narodil v Leidenu). Abychom pokračovali v rembrandtovské linii, navštívili jsme Rijksmuseum, tedy nejslavnější galerii v celém Nizozemsku. K mému velkému nadšení visí v Rijksmuseu celá řada slavných obrazů, o nichž jsem se učila minulý semestr během svého pobytu ve Vídni. Zjevně ovšem nejsem jediná, ke komu se donesla proslulost těchto maleb, protože se právě před nimi tvořily obří "chuchvalce" návštěvníků lačnících po umění. Největší hrozen lidí však stál před Noční hlídkou, která je Rembrandtovým majstrštykem a v Rijksmuseu zaujímá čestné místo.

Zahlceni kulturními vjemy jsme se vrátili na Rembrandtplein, kde jsme si dali obligátní kafíčko, vyzvedli bagáž a odjeli na letiště, kde jsme se rozžehnali a navrátili se zpět do svých domovů.