Řekni, kde ty kopce jsou...

"Holandsko, toť voda. Holandsko, toť květinový záhon. Holandsko, toť pastvina."

(Karel Čapek: Obrázky z Holandska. Praha, 1970, str. 50.)

Ne nadarmo se říká, že zatímco Bůh stvořil Zemi, Nizozemci stvořili Nizozemsko. Nizozemsko bylo totiž zčásti vytvořeno vysušením zatopených oblastí, z nichž vznikly tzv. poldery. Podstatná část země se nachází pod úrovní hladiny moře (pokud žádáte vysvětlení, jak je to možné, zeptejte se Googlu - watermanagement není zrovna moje silná stránka). Tohle vědomí ve mně občas vyvolává obavy, avšak jak vyplývá z mých rozhovorů s místními obyvateli, Nizozemce tato skutečnost ani v nejmenším netrápí. Koneckonců mají možnost účastnit se voleb do zvláštních zastupitelstev zabývajících se vodohospodářstvím a musejí platit speciální "vodní" daň, ze které se financuje údržba hrází, čerpadel, zdymadel a všelijakých jiných vymožeností. Takže zvěsti o tom, že Nizozemci ve velkém skupují chalupy v Krkonoších jenom proto, aby se měli kam přemístit, až moře jednoho dne zaplaví jejich zem, jsou čirý výmysl.

Jak je dobře známo, Nizozemsko je jedna velká placka. A právě díky tomu se tu tak báječně jezdí na kole (dokonce natolik báječně, že jsem si kolo pořídila i já a to navzdory svému odporu k jakémukoli druhu sportovních aktivit). Občas mě ovšem jímá úzkost, když při svých každodenních cestách vlakem vyhlédnu z okna a jediné, co vidím, je rovina, rovina a ještě jednou rovina. Nejvyšší vrchol Nizozemska, majestátní Vaalserberg dosahující úctyhodné výšky 321 m.n.m., je odsud totiž pěkně daleko.

Nizozemská krajina působí klidným dojmem stejně jako na obrazech starých holandských mistrů. Protože je zde velká hustota zalidnění, nejsou mezi jednotlivými městy a vesnicemi zrovna velké rozestupy. Není tedy žádnou raritou, když hned vedle rušného nádraží spatříte malebné hospodářství s pasoucími se kravami a vedle prosklených kancelářských budov zahrádkářskou kolonii.