Povahopis národa holandského

Tento příspěvek je věnován rozboru nizozemské nátury. V průběhu svého pobytu se snažím zjistit, jací Nizozemci vlastně jsou. Doposud se mi však nepodařilo infiltrovat žádnou větší skupinu jedinců druhu homo nederlandis a tudíž nabízím jen malou teoretickou studii.

Říká se, že co Skotovi upadne, to Nizozemec sebere. Jak je tedy vidno, Nizozemci jsou neobyčejně šetřiví. Tubu se zubní pastou vymačkávají až do posledního ždibečku a pozvou-li vás na návštěvu, nabídnou vám obvykle jen jednu jedinou sušenku. V Nizozemsku navíc není zvykem dávat spropitné (což mi vzhledem k mé "škrťácké" povaze naprosto vyhovuje). A pokud někomu spropitné přeci jen dáte, pohotově vám ho vrátí.

Dalším zvláštním povahovým rysem Nizozemců je jejich přímočarost a upřímnost. Pokud se jim něco nelíbí, nechodí kolem horké kaše, ale rovnou vám to řeknou. To sice někdy bolí, ale na druhou stranu hned víte, na čem jste. Pokud si tedy zrovna obarvíte vlasy a nějaký Nizozemec vám řekne, že vám ta minulá barva slušela mnohem víc, neberte to jako urážku. Věřte nebo ne, onen Nizozemec není nevychovaný. Jen vám tím prokazuje laskavost.

Nizozemci milují diskuze, schůze a debaty. Debatují o všem možném, debatují často a debatují důkladně. A to někdy i o věcech, které si žádnou debatu ani nezaslouží. V Nizozemsku jsou si navíc všichni rovni a tak má každý právo vyjádřit svůj názor a přispět svou myšlenkou či nápadem. To souvisím s tzv. poldermodelem, tedy snahou dosáhnout konsensu. Když totiž Holanďané v dávných dobách bojovali s vodním živlem a budovali poldery, museli být takříkajíc na jedné lodi, a tak nějak jim to už zůstalo. Většinou to tedy nefunguje tak jako u nás, kde někdo o něčem rozhodne, aniž by se poradil s ostatními.

Nizozemci jsou také nesmírně tolerantní a otevření novým věcem. Jako první zavedli eutanazii, sňatky homosexuálů jsou tu samozřejmostí a na každém rohu najdete nějaký ten coffeeshop. Je přitom zajímavostí, že je v Nizozemsku mnohem méně uživatelů lehkých drog než například ve Spojených státech, kde je jejich konzumace striktně zakázána (a teď nemluvím o Washingtonu a Coloradu). To souvisí s dalším rysem nizozemské povahy, kterým je silná morálka. Ta je zřejmě stejně jako jejich skromnost a šetřivost dána protestantismem, který zde převažuje. Ačkoli je zde plno věcí povoleno, Nizozemci je díky svým silným morálním zásadám zkrátka nedělají.

Pro Nizozemce navíc není nic tabu. Můžete se je zeptat na jakékoli téma včetně sexuální orientace a oni vám rádi odpoví. Jediné, na co se nesmíte ptát, jsou peníze. Na ně jsou, jak již bylo řečeno, nesmírně hákliví (ačkoli jsem byla svědkem toho, jak se jedna cizinka neobezřetně zeptala jedné Nizozemky, kolik si vydělá brigádou v pekárně (rozuměj: rozmrazovací jednotce) supermarketu Albert Heijn a ona jí bez zdráhání odpověděla. Kdyby vás zajímalo, kolik že vydělává: pracuje-li v neděli, kdy jí platí 2x víc, pak 15 (slovy patnáct!) eur na hodinu).

A na závěr několik zajímavostí ze života Nizozemců:

- V Nizozemsku je vysoké procento domácích porodů. Zhruba 80-90% porodů probíhá doma pouze za přítomnosti porodní asistentky.

- Když se Nizozemci vítají či loučí, dávají si tradičně tři polibky na tvář, a to nejdříve vlevo, pak vpravo a pak ještě jednou vlevo (zkrátka jako když přecházíte přes přechod). Ovšem pozor - toto pravidlo platí zejména pro situace, kdy se zdraví dvě ženy či muž se ženou.

- Pokud jsou Nizozemci pozváni na oslavu narozenin, nepřejí vše nejlepší jen oslavenci, jak bývá zvykem v našich končinách, ale i jeho rodinným příslušníkům. Ostatně ti mají většinou také radost, že se oslavenec dožil daného věku (pokud se tedy nejedná o tetičku s tučným bankovním kontem a neobyčejně tuhým kořínkem).

Řekni, kde ty kopce jsou...

"Holandsko, toť voda. Holandsko, toť květinový záhon. Holandsko, toť pastvina."

(Karel Čapek: Obrázky z Holandska. Praha, 1970, str. 50.)

Ne nadarmo se říká, že zatímco Bůh stvořil Zemi, Nizozemci stvořili Nizozemsko. Nizozemsko bylo totiž zčásti vytvořeno vysušením zatopených oblastí, z nichž vznikly tzv. poldery. Podstatná část země se nachází pod úrovní hladiny moře (pokud žádáte vysvětlení, jak je to možné, zeptejte se Googlu - watermanagement není zrovna moje silná stránka). Tohle vědomí ve mně občas vyvolává obavy, avšak jak vyplývá z mých rozhovorů s místními obyvateli, Nizozemce tato skutečnost ani v nejmenším netrápí. Koneckonců mají možnost účastnit se voleb do zvláštních zastupitelstev zabývajících se vodohospodářstvím a musejí platit speciální "vodní" daň, ze které se financuje údržba hrází, čerpadel, zdymadel a všelijakých jiných vymožeností. Takže zvěsti o tom, že Nizozemci ve velkém skupují chalupy v Krkonoších jenom proto, aby se měli kam přemístit, až moře jednoho dne zaplaví jejich zem, jsou čirý výmysl.

Jak je dobře známo, Nizozemsko je jedna velká placka. A právě díky tomu se tu tak báječně jezdí na kole (dokonce natolik báječně, že jsem si kolo pořídila i já a to navzdory svému odporu k jakémukoli druhu sportovních aktivit). Občas mě ovšem jímá úzkost, když při svých každodenních cestách vlakem vyhlédnu z okna a jediné, co vidím, je rovina, rovina a ještě jednou rovina. Nejvyšší vrchol Nizozemska, majestátní Vaalserberg dosahující úctyhodné výšky 321 m.n.m., je odsud totiž pěkně daleko.

Nizozemská krajina působí klidným dojmem stejně jako na obrazech starých holandských mistrů. Protože je zde velká hustota zalidnění, nejsou mezi jednotlivými městy a vesnicemi zrovna velké rozestupy. Není tedy žádnou raritou, když hned vedle rušného nádraží spatříte malebné hospodářství s pasoucími se kravami a vedle prosklených kancelářských budov zahrádkářskou kolonii.

Knihovna a káwowna

Pakliže knihovna vídeňské univerzity jako by vypadla z Harryho Pottera, pak knihovna leidenské univerzity připomíná ze všeho nejvíc Pentagon. Budova sestává z několika čtvercových atrií, která jsou navzájem propojena, a z nichž vedou vstupy do jednotlivých studoven. Knihovna je navíc plně automatizována - pokud si přes internet objednáte knížku, během několika desítek minut si ji můžete po naskenování své legitimace vyzvednout v jednom z úložných boxů.

Leidenská univerzitní knihovna čítá více než 5 milionů svazků a pyšní se rozsáhlou kolekcí starých a vzácných tisků, na kterou jsme se zašli podívat za odměnu za muka utrpěná při vypracovávání úkolů do Metod a technik literárněvědného... (prostě do toho předmětu s šíleně dlouhým názvem). Mohli jsme si osahat (a to doslova!) anatomické atlasy ze 17. století či starodávné publikace popisující plodiny rostoucí v Indonésii. Jak nám bylo sděleno, vzácné tisky se skladují ve zvláštní komoře umístěné uprostřed budovy, kde je udržována konstantní teplota a vlhkost vzduchu. Komora je navíc vybavena speciálním hasicím systémem, který se aktivuje v případě požáru. Dříve byly knihy vybaveny zvláštními štítky, podle nichž bylo možné určit, které z nich se mají v případě ohrožení zachraňovat přednostně.
Ačkoli je knihovna Filozofické fakulty MU opravdu krásná (ostatně získala i řadu architektonických ocenění), při prozkoumávání té leidenské jsem si uvědomila, jak je neprakticky zařízená. V leidenské knihovně se totiž počítá i s přípravou týmových projektů a proto jsou v ní umístěny prosklené konferenční místnosti vybavené dataprojektory, v nichž lze připravovat skupinové práce. Hned vedle těchto "conference roomů" se nachází očíslované kabinky, které připomínají komentátorská stanoviště na fotbalových stadionech. V těchto místnůstkách se můžou studenti nerušeně věnovat samostudiu.

V knihovně se nachází i oddělení české literatury pyšnící se tituly jako Podkrkonošský slovník či Encyklopedie pro milovníky Švejka. Mou pozornost však upoutal (kniho)moly prolezlý Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna, doktora filosofie praefekta c.k. akademického gymnasium na Starém Městě pražském, auda učené společnosti pražské a zboru pro wědecké wzděláwánj řeči a literatury české při Národnjm museum z roku 1836. Zatím jsem prolistovala pouze druhý díl (K-O), který je doplněný o přílohu Omylowé w II. djlu. Přidávám k dobru několik zajímavých slovíček:

- mrštneyš = trigonocephalus, had z čeledi zmigowitých

- nowotohánce = kdo nowoty hanj

- Njzozeman = Njzozemec

- ohnusiti = hnusným učiniti, ekelhaft machen

- ostroslaup = pyramis

- nedosytka = malá muška, která u wečer do ohně wletává

- klup! = hlahol temněgšj než klap a klop (Bednář bečičky dělage, klup, klup, klup pobjgege)

a zlatý hřeb večera

- káwownice = která ráda káwu pije, brn.

Jarní univerzitní krasojízda

Na tento semestr se mou alma mater stala Universiteit Leiden, tedy nejstarší univerzita v celém Nizozemsku. Roku 1575 ji založil sám Vilém Oranžský. V současné době sestává univerzita ze sedmi fakult, z nichž jedna sídlí v nedalekém Haagu. Na leidenské univerzitě působila i řada význačných osobností, mimo jiné Albert Einstein či René Descartes. Mezi její absolventy patří i bývalá královna Beatrix a současný král Willem-Alexander.

Na leidenské univerzitě funguje celá řada studentských klubů zaměřujících se na rozličné činnosti jako je například sport, umění nebo společenské hry. Dlouho jsem si myslela, že vysokoškolské kluby typu "alfa beta gama" existují jen v amerických filmech, ovšem přesvědčila jsem se, že opak je pravdou. Důkazem je slovutný spolek Minerva, elitní klub zastřený rouškou tajemství. Členové tohoto společenství platí drahé členství, bydlí ve vlastních domech a drží pospolu i po promoci. Univerzitou navíc kolují zvěsti o podivných iniciačních rituálech, které musí podstupovat noví členové.

Obor, který studuji, se nazývá Dutch Studies a je součástí místní filozofické fakulty, která sídlí v samém srdci města. Leidenská nederlandistika je jako jediná v celém Nizozemsku a Vlámsku zaměřená přímo na cizince. Proto se jedná o jednu z nejoblíbenějších destinací brněnských nederlandistů. 

Jelikož shodou okolností veškeré předměty, které mám zapsané, spadají do jednoho ročníku, mám na většině hodin více méně stejné spolužáky. Jsme vskutku mezinárodní sestava: Mexičan a Kolumbijec, kteří by si mohli z placu střihnout roli v nějaké latinskoamerické telenovele, Srbka a Ruska, které jsou už obě vdané, Francouzka, která jako by z oka vypadla vynikající nizozemské zpěvačce Caro Emerald (kterou si povinně všichni vygooglujte!) a celá delegace studentek z Maďarska.

A jaké mám předměty?

Gramatika/psaní - Jedná se v podstatě o klasická jazyková cvičení sestávající z gramatické části a části věnované psaní. Jelikož s tímto předmětem není spojena žádná vtipná či alespoň zajímavá historka, kterou bych mohla obohatit tento příspěvek, plynule přejdu k dalšímu bodu.

Analýza literárních textů - Ač se může podle názvu zdát, že se jedná o suchopárný předmět, já ho považuji za jeden z nejzajímavějších (nutno ovšem podotknout, že jsem jedna z mála). Zabýváme se teorii vyprávění, což znamená, že například zkoumáme charakter postav či prvky, které činí text napínavějším.

Metody a techniky literárněvědného, jazykovědného a historického výzkumu - Předmět s komplikovaným názvem je komplikovaný i svým obsahem. Učí ho celkem tři vyučující, z nichž každý má na starosti jinou oblast. Každý týden dostáváme pravidelnou dávku zapeklitých úkolů, které by nám měli pomoci naučit se provádět výzkum. Pokud jsem se zatím něco naučila, pak to, že je provádění výzkumů pěkně složitá disciplína.

Ústní komunikace - Zpočátku jsem se tohoto předmětu poněkud děsila, protože se v něm provádí přesně to, co bytostně nesnáším, totiž mluvení před lidmi. Nakonec jsem si ovšem tyhle hodiny oblíbila (už jen kvůli tomu, že nedostáváme úkoly). V předem sestavených týmech každý týden debatujeme na určité téma a snažíme se porotu přesvědčit o tom, že je stanovisko našeho týmu lepší.
Vyučující nás občas kritizuje, že nemáme dobrou řeč těla, že mluvíme bez emocí a negestikulujeme. Nutno podotknout, že on sám se snad narodil bez mimických svalů. Celou hodinu má úplně stejný, nicneříkající výraz. Pouze pokud se opravdu hodně snažíme a řekneme něco vážně vtipného, je schopný na dobu několika vteřin pozvednout koutky úst.

Úvod do lingvistiky - Kdykoli slyším termíny "fonetika", "morfologie" nebo "syntax", ježí se mi vlasy hrůzou. Nakonec jsem ale ráda, že jsem si tenhle předmět zapsala, jelikož je neuvěřitelně zajímavý. Věděli jste například, že existují jazyky, které mají výrazy jen pro slova "světlý" a "tmavý", ale nerozlišují žádné barvy?

P.S.: Místní specialitou je takzvaná "leidenská čtvrthodinka". To znamená, že všechny vyučovací hodiny začínají přesně o 15 minut později, než je psáno v rozvrhu. Tento časový posun se výborně hodí, když si chcete před hodinou v klidu dopít kávu nebo když se nizozemské dráhy zničehonic rozhodnou, že vám nevypraví vlak.

P.P.S.: V současné době přechází univerzitní nápojové automaty na jiný platební systém. Než však dojde k instalaci nových platebních terminálů, jsou veškeré teplé nápoje zcela zdarma. Jakožto správná zástupkyně českého národa této možnosti samozřejmě nadšeně využívám. A nejsem sama, což je důvodem, že v knihovně pravidelně dochází zásoby kávy a u studijního oddělení je zase nedostatek čokolády. Kvečeru se navíc z veškerých nápojů stává teplá břečka bez chuti a bez zápachu.

Lalala Leiden...

Ačkoli je Leiden neskutečně krásným městem, bývá často neprávem opomíjen. I přesto, že se může pyšnit bohatou historii a celou řadou významných vědeckých objevů, je stále zastíněn většími a turisticky "profláklejšími" městy jako je Amsterdam či Den Haag. I Leiden má ovšem svým návštěvníkům co nabídnout (tak si říkám, že je mě na té fildě škoda. Měla bych psát turistické průvodce...).

Leiden leží jihozápadně od Amsterdamu a čítá něco málo přes 100 000 obyvatel. I přesto si zachovává maloměstskou atmosféru a proto připadá mnoha lidem o dost méně vzrušující než nedaleký Den Haag (já mezi ně nepatřím). A protože leží vcelku blízko moře, můžete za příznivých povětrnostních podmínek ucítit závan slané vody (či produktů z místního coffeeshopu s přiléhavým názvem Eerste Kamer, což znamená "senát". Nevím, jak je tomu v Nizozemsku, ale čeští senátoři občas opravdu působí dojmem, jako by před zasedáním navštívili nějaký podnik podobného ražení.).

Leidenu se plným právem přezdívá "malý Amsterdam". Centrum města, které svým tvarem připomíná hvězdici, je totiž protkáno nespočtem malebných kanálů. Mezi největší pamětihodnosti města patří hrad Burcht (ale nečekejte žádný obrovský komplex formátu Pražského hradu, leidenský hrad není nic než soubor kulatých hradeb s openair-nádvoříčkem tyčící se na umělém kopečku), monumentální radnice, jejíž nejstarší část pochází ze 17. století, botanická zahrada Hortus Botanicus a dále plejáda muzeí, kostelů, větrných mlýnů a malebných dvorků.

Leiden je také městem celé řady význačných vědeckých objevů. Byla zde vynalezena leydenská láhev, tedy jakýsi předchůdce kondenzátoru (doufám, že víte, co je to kondenzátor, protože já nemám nejmenší tušení). Objevili tu i tzv. leidenskou mutaci, tedy dědičnou poruchu srážlivosti krve, která může být obzvlášť nebezpečná pro ženy užívající hormonální antikoncepci (tímto budiž splněna osvětová funkce mého blogu).

Leiden je také městem umění. Narodil se zde jeden z nejslavnějších malířů vůbec, Rembrandt Harmenszoon van Rijn. Zástupy slovutných umělců působících v tomto městě pak rozšiřují Jan Steen a Jan van Goyen. V Leidenu navíc působila či stále působí celá řada významných nizozemských spisovatelů (následující výčet je určen zejména studentům nederlandistiky či jiným vážným zájemcům o západogermánskou literaturu): Abdelkader Benali, Maarten ´t Hart, Piet Paaltjens či Jan Wolkers. Po celém Leidenu jsou navíc na zdech domů rozmístěny básně napsané v mnoha různých jazycích. Většina děl pochází od renomovaných autorů jako je William Shakespeare, Guillaume Apollinaire či Kurt Schwitters (a do roku 2004 i J.H. Krchovský).

Na oficiálních stránkách Leidenu jsem se navíc dozvěděla celou řadu zajímavostí, kterými jsem se rozhodla zakončit tento příspěvek:

- Hned několik členů nizozemské královské rodiny bydlelo (zřejmě v době svých studií na místní univerzitě) na ulici Rapenburg, což je jeden z nejkrásnějších leidenských grachtů (a taky "nejmastnějších", řekla bych).

- V Leidenu stojí nejstarší divadlo v celém Nizozemsku, Leidse Schouwburg, které bylo postaveno roku 1705.

- Roku 1910 se městem prošel Gustav Mahler se Sigmundem Freudem, aby pohovořili o Mahlerových problémech v manželství. 

- Celá řada bývalých amerických prezidentů a také současný prezident USA Barack Obama jsou potomky osadníků pocházejících z Leidenu. Slavní otcové poutníci se totiž před svým vyplutím do Ameriky usadili právě zde.

A na závěr přidávám obligátní píseň:

Jochem Myjer: Lalala Leiden

Nizozemské kratochvíle, díl první

V hlavní roli šunkafleky: Krátce po příjezdu do Nizozemska jsem oslavila své 23. narozeniny, a to malou oslavou, které se kromě mých spolubydlících zúčastnila i má nová kamarádka Frederika. Jako hlavní chod se podávaly flíčky aka šunkafleky (fleky ovšem v obchodě neměli a tudíž jsem musela použít pappardelle rozlámané na kousky) a jako dezert mi spolubydlící koupily delikatesní čokoládový dort. V průběhu večera jsme probraly vše možné, neuspokojivou kvalitou nizozemské kuchyně počínaje, darováním orgánů konče. (Když už jsme u toho, všichni jsou neustále překvapeni tím, že je mi už 23 let. Všichni se domnívají, že jsem teprve v prvním ročníku. Alespoň že je zřejmé, že už chodím na vysokou školu, a nekladou mi otázky typu "Ty už budeš příští rok maturovat, že?").

Večeře s Guinness(em): V Leidenu mi přidělili buddyho - tedy nizozemskou mentorku Brigitte, která má kromě mě na starosti i Australanku Verity, Korejku Hailey a Turkyně Günes a Burcu (obyčejně mívám se jmény problém, ovšem Hailey si naštěstí pamatuji podle Haileyovy komety a Günes zase podle toho, že se čte její jméno stejně jako Guinness). Brigitte nás pozvala hned druhý týden k sobě na večeři. Bydlí v typickém nizozemském domě plném úzkých příkrých schodů, rozvrzaných parket a blikajících světel. Na závěr večera nám nabídla nizozemské delikatesy v podobě sladké pomazánky speculoos a dropu, gumových bonbonů s lékořicovou příchutí, které se ovšem (dle mého očekávání) nesetkaly s odezvou.

Vepřo-knedlo-zelo-párty: Poté, co Hailey uspořádala korejskou večeři, rozhodla jsem se já uspořádat večeři českou. Chvíli jsem si lámala hlavu nad tím, co svým hostům uvařit. Vzhledem k tomu, že jsem šunkafleky podávala již předtím a na svíčkovou jsem neměla mixér, rozhodla jsem se poprvé v životě vyrobit vepřo-knedlo-zelo. Jako dezert jsem zvolila svůj majstrštyk - mramorovou bábovku. Kvůli požárnímu hlásiči jsem byla nucena strávit v kuchyni několik hodin s otevřeným oknem, jídlo však dopadlo výborně. Na navození atmosféry jsem vytvořila speciální playlist sestávající z průřezu českou hudbou - Karlem Gottem počínaje, Buty a Chinaski konče. Do výběru jsem zařadila i několik lidových písní, které ovšem nezaznamenaly úspěch - píseň "Perina má štyry rožky, pod perinú štyry nožky" považovala Nizozemka Brigitte za jakýsi komunistický chorál.

Couchsurfuřské soirée: Ačkoli jsem aktivní couchsurfistkou (či snad couchsurfařkou?) jen pár hodin, nechala jsem se zlákat a zašla s Frederikou na couchsurfingovou párty, což se nakonec ukázalo jako výborný nápad. Po výborném černém pivu za 4,50 EUR vypitém na lačno se ze mě vyklubal podivuhodně sociální člověk. Seznámila jsem se s Kolumbijcem pracujícím na výzkumu rakoviny, Norem zabývajícím se astronomií, Nepálcem studujícím letecké inženýrství, Španělem, který bez zaváhání přednesl "Strč prst skrz krk" a mnoha jinými lidmi z celého světa, z nichž většina nadšeně rozprávěla o svých toulkách Prahou.

Carnevale aneb nizozemský fašank: V polovině února jsem se s Hailey a celou tlupou z ISN alias International Student Network vypravila do Bredy na tradiční masopustní karneval. Jelikož nám bylo řečeno, že se máme navléknout do kostýmů, abychom lépe zapadli, vydaly jsme se den předtím na nákup nezbytných rekvizit. Já jsem se rozhodla přestrojit za "květinové dítě" (k čemuž jsem nepotřebovala ani moc rekvizit) a Hailey zvolila kostým indiánky.

Na nádraží jsme chvíli přemítaly, zda jsme nastoupily do správného vlaku, ovšem poté, co se před nás posadil papouščí muž, nebylo pochyb o tom, že jedeme správně. Když jsme dorazily do Bredy, zábava byla již v plném proudu - hlavní ulicí defiloval průvod namaškařených dětí a dospělých, z reproduktorů vyhrávala hlasitá hudba a městem se potácely skupinky vojáků, medvědů, uklízeček a lyžařek s korbely (nebo snad "korbeli"?) piva. Karneval byl vskutku pozoruhodnou sešlostí nejrůznějších bytostí. No řekněte, kde jinde můžete spatřit Che Guevaru popíjejícího s Napoleonem, mnicha objímajícího rozvernou hipísačku a kosmonauta tančícího s Červenou Karkulkou?

Pokud chcete zakusit, jaká nálada vládla na karnevalu, pak se podívejte na následující videoklip:

Gerard Joling: Ik hou d´r zo van

P.S.: Lidem zjevně dělá problémy identifikovat, odkud jsem. Už mě považovali za Maďarku, Němku, Italku a dokonce i za Íránku.

P.P.S.: Domnívala jsem se, že skutečnost, že se mě ve Vídni neustále někdo ptal na cestu, byla ojedinělým jevem. Avšak jak se zdá, zřejmě vypadám jako chodící ukazatel, jelikož se mě často ptají na cestu i tady. A pokud chtějí vědět, kterým směrem je nádraží, jsem dokonce schopná jim poradit.