Tour de Holland vol. 1 - Aby bylo jasno, nejsem žádná velká cyklistka (již několik let kolo ani nevlastním a když jsem jako malá jezdívala s rodiči a partou známých na celotýdenní cyklistické výpravy, jediné, co mi činilo opravdové potěšení, byly opulentní večeře, které jsme si každý večer dopřávali, a odpočinkové dny, které byly věnovány kulturnímu programu). V dubnu ovšem do Nizozemska ovšem konečně zavítalo jaro a tak jsme se rozhodli využít krásného počasí k cyklovýletu. Jednou v neděli brzy ráno jsem tedy vyrazila se svou tureckou kamarádkou Burcu autobusem do Noordwijku, což je městečko ležící u moře. V Noordwijku jsme se pak sešli s naším ruským kamarádem Koljou, zapůjčili si bicykly a vyrazili vstříc dobrodružství.
Z cyklovýletu jsem byla patřičně nervózní a obávala jsem se, že budu nejslabší jezdkyní. Proto jsem se rozhodla nepodcenit přípravu a již několik dní jsem pilně trénovala na své skládačce. Jak se však ukázalo, v porovnání s Burcu a Koljou jsem se řítila jako Lance Armstrong a to byla mým jediným dopingem mramorová bábovka. Celou cestu jsem se statečně držela na čele pelotonu a to až do chvíle, kdy jsme se u Keukenhofu setkali s Frederikou. Dále jsme pokračovali do Frederičina bydliště ve slovutné obci Nieuw Vennep, kde jsme uspořádali první letošní grilovačku (gril se nám ovšem přes veškeré úsilí nepodařilo zprovoznit a tudíž jsme připravené suroviny upekli v troubě). Menu tvořila kuřecí stehna v marinádě, americké brambory, grilovaný (čti upečený) lilek (ovšem já upřednostňuji vzletnější název "baklažán"), nejrůznější druhy zeleniny, frikandel a jakožto dezert poffertjes.
Obtěžkáni potravou jsme se pak vydali na zpáteční cestu, během níž se pokazilo vše, co se pokazit mohlo. Jízda nám trvala mnohem déle, než tvrdil Google a náhodně zastavený obyvatel Noordwijkerhoutu. Burcu si spletla mou bundu s bundou někoho jiného a sledovala úplně cizí lidi, čímž se absolutně ztratila. Neměli jsme na ni číslo a proto jsme museli použít telefon vedoucího půjčovny bicyklů, který měl její číslo uložené (a byl patřičně rozčilený, jelikož jsme dorazili půl hodiny po konci otvírací doby a navíc nám scházela jedna cyklistka, o kole ani nemluvě).
I přes veškeré komplikace jsme se nakonec šťastně shledali a navrátili se do svých domovů. Ačkoli nás po cestě čekalo velké množství překážek (namátkou jmenuji Koljovo nepohodlné sedátko, nefunkční gril, zmatený systém podjezdů a nadjezdů, nejasnosti v pravidlech silničního provozu, útočící hmyz a silný protivítr), jednalo se o neskutečně dobrodružnou výpravu a může nás těšit pocit, že jsme za jediný den ujeli 40 kilometrů.
Tour de Holland vol. 2 - 5. květen, tedy Den osvobození jsme oslavili dalším cyklovýletem. V dopoledních hodinách jsme vyrazili v česko-polsko-maďarské sestavě od leidenského nádraží a zamířili do (mně už velmi dobře známého) Noordwijku. Cestou jsme se zastavili v obci Sassenheim, kde jsme se u místního McDonaldu potkali s Frederikou, která i s bolavým kolenem posílila naši hvězdnou sestavu. Když jsme konečně dorazili do Noordwijku a usadili se na pláži, abychom mohli uspořádat dlouho plánovaný piknik, spustil se nehorázný liják. Proto jsme se bryskně ukryli do nedalekého lokálu, který mimochodem loni získal titul "Nejoblíbenější plážová restaurace německých turistů". Zde jsme setrvali téměř dvě hodiny, přičemž jsme si krátili čas hraním společenských her a sledováním meteoradaru.
Poté, co konečně vysvitlo slunce, vydali jsme se do obce Voorhout, kde se konaly oslavy osvobození od 2. světové války. Na chvíli jsme se tak mohli přenést do roku 1945. Hlavní třída byla zaplněna historickými vozidly americké armády, v nichž posedávali vojáci v uniformách, a na náměstí vyhrávala jazzová kapela. Abychom se ukryli před silným větrem, který začal znenadání foukat, uchýlili jsme se do luxusně vypadající kavárny, přičemž jsme se po celou dobu obávali okamžiku, kdy nám bude předložen účet. Naštěstí se ukázalo, že ceny nikterak luxusní nebyly. Následně jsme se rozloučili s Frederikou a navrátili se v oslabené sestavě do Leidenu.
Během zpáteční cesty jsem zjistila, že absence horstva nemá jen samé výhody, ale i celou řadu nevýhod, mezi něž patří například nemožnost brzdit sílu větru. Celou cestu jsme se tak zmítali v silných poryvech větru (což není jen vzletné podobenství, ale prostý fakt), který nás místy přímo shazoval z bicyklů. I přes nepřízeň počasí jsme se nakonec ve zdraví navrátili do výchozího bodu naší cesty.
Žádné komentáře:
Okomentovat