Verunka v říši miniatur aneb Jak jsem brigádničila v Madurodamu

Jelikož jsem měla ubytovací smlouvu až do poloviny srpna, avšak stipendium jen do začátku července, rozhodla jsem se v Nizozemsku zůstat i přes léto a najít si nějakou práci, abych mohla bez problémů zaplatit nájem. Ačkoli jsem si zaměstnání začala hledat snad už někdy v květnu (pro slovenské a polské čtenáře: v máji), nemohla jsem dlouho nic najít. Nevzali mě do supermarketu, do drogerie ani do Burger Kingu. Doufejme, že to bylo tím, že jsem překvalifikovaná a taky stará (zní to sice absurdně, ale v Nizozemsku je minimální mzda rozdělená podle věku, takže se zaměstnavatelům spíš vyplatí zaměstnat někoho, komu je teprve šestnáct). Mimochodem, v haagské ústřední knihovně mají koutek s jazykovými příručkami a učebnicemi nizozemštiny pro přistěhovalce. Mají tu takové publikace jako "Jak si najít přátele", "Jak jít nakupovat" nebo "Jak si uklidit v domácnosti". Pokud se Nizozemci domnívají, že cizinci potřebují příručky tohoto typu, potom chápu, že mi nesvěřili ani doplňování zboží v supermarketu.

Nakonec se však vše v dobré obrátilo a já jsem začala pracovat v Madurodamu, který je znalcům Nizozemska jistě dobře známý jakožto park či chcete-li open-air muzeum, ve kterém se nachází miniatury význačných nizozemských staveb. Najdete tu vedle sebe Binnenhof, Rijksmuseum nebo třeba soustavu hrází Deltawerken. Celým parkem projíždějí autíčka, lodě a vlaky (jen by mě zajímalo, jestli mají taky takové zpoždění jako ty opravdové). Návštěvníci si navíc mohou vyzkoušet celou řadu exponátů na vlastní kůži.

Byla jsem přijata jakožto sezónní výpomoc do místních občerstvovacích zařízení, která sestávají z restaurace, kavárny a stánků se zmrzlinou a smaženými pochutinami. Na začátku jsem vyfasovala slušivý stejnokroj skládající se z košile, vesty, šátku a rozložité zástěry, který poněkud připomínal uniformu stevardů leteckých společností. Ačkoli jsem s podobnou prací neměla žádné zkušenosti, postupem času jsem si ji zamilovala. Jediné, co mi trochu kazilo dojem, byla úporná bolest nohou způsobená tím, že jsem musela osm hodin v kuse stát (aspoň jsem se ovšem necítila provinile, že pak celý večer proležím v posteli) a skutečnost, že se lidé v mých očích snížili na pouhé producenty odpadu. Zákazníci restaurace a kavárny byli kromě vyhazování obrovských porcí jídla také mistry v přemisťování židlí. Neustále je poponášeli, transportovali a někdy je nechali úplně zmizet.

Moje madurodamská kariéra byla nesmírně plodná. Za necelé dva měsíce jsem se mimo jiné naučila: čepovat pivo, točit zmrzlinu, smažit hranolky, ohřívat párky, zacházet s pokladnou a zázračnou rychlomyčkou, vařit kávu, připravovat smoothies, obsluhovat účastníky indického zájezdu (přičemž jsem zjistila, že nemůžou jíst vejce, ale mléko jim nevadí, ovšem vedoucí zájezdu mi nařídil jim přítomnost vajec v pokrmech zatajit), nandávat zákusky, aniž by se rozpadly, a vyměňovat sáčky u čtyř druhů odpadkových košů. Jak se zdá, má akademická dráha je v ohrožení...

Z deníku kavárenského povaleče: Nizozemské podniky

Tento příspěvek je věnován nejkrásnějším/nejzajímavějším/nejlepším kavárnám, které jsem v Nizozemsku navštívila.
Banketbakkerij Snijers (Botermarkt 15, Leiden)
Tento podnik se může pyšnit hned několika superlativy. Má výbornou polohu, jelikož leží hned v centru Leidenu na jednom z nejkrásnějších grachtů. Navíc zde mají ohromující výběr úžasných zákusků. A aby toho nebylo málo, jedná se o nejstarší kavárnu v celém městě.
Bij Babette (Kruisstraat 31, Haarlem)
Tahle kavárna je zkrátka úžasná. Její majitelka je bývalá úspěšná manažerka, která se jednoho dne rozhodla splnit si svůj sen a pořídit si kavárnu. Tento podnik se vyznačuje krásným interiérem a hlavně výbornými domácími dorty a čaji. Jelikož v kavárně pracují cizinci, domluvíte se zde bez problémů anglicky (ale to v Nizozemsku snad všude).
Wiener Konditorei (Korte Poten 24, Den Haag)
Tuhle kavárnu založil už před více než 75 lety pan Praag původem z Vídně. Po vyučení šel zkusit štěstí do Nizozemska a vyplatilo se! Dnes patří Wiener Konditorei k nejlepším haagským kavárnám, kam chodí i známé osobnosti nizozemské politické scény (má kamarádka Blanka tu například kdysi viděla premiéra Marka Rutteho). V kavárně se podávají zákusky vídeňského typu: Sachertorte, štrúdl, koblihy, ovocné košíčky...
Deluca (Passage 3-7, Den Haag)
Do tohoto podniku jsem se dlouho neodvážila vejít. Zdálo se mi, že luxusně vypadající kavárna v historické pasáži v centru města musí být pěkně drahá. Jak se však ukázalo, opak je pravdou - horká čokoláda tu i se šlehačkou vyjde na 2,90 EUR, což je opravdu pohádková cena. Na dně skleničky je navíc bonbón, který se krásně rozteče.
´t Suppiershuysinghe (Gerecht 2, Leiden)
Do téhle kavárny s šíleným názvem mě hned první den zatáhla moje spolužačka Ema. Jedná se totiž o její oblíbený podnik. A já jsem si ho hned oblíbila taky. V téhle kavárně s krásným vintage interiérem totiž vládně pohodová atmosféra a vaří tu výbornou kávu.
Stads-Koffyhuis Delft (Oude Delft 133, Delft)
Tahle kavárna sídlí v krásném bledě modrém domě v centru města. Protože leží hned u grachtu, je letní zahrádka stylově umístěna na palubě lodi. A k tomu tu mají skvělé nápoje a zákusky. Pokud předtím zavítáte do nedalekého muzea Prinsenhof, obdržíte navíc slevu na konzumaci v tomto podniku.

Van Prinse & Co. (Prinsestraat 134, Den Haag)

Ačkoli se tahle kavárna nachází v centru města, stojí trochu stranou od hlavních rušných ulic. Navíc je z jejího krásného interiéru skvělý výhled na jeden z mála haagských grachtů. O skvělém jídle a pití ani nemluvě.

Nizozemské kratochvíle vol. 4

Lážo plážo: Jak jistě všichni víte, Nizozemsko leží u Severního moře. Když se tedy na přelomu června a července vyšplhaly teploty na rekordních 31 stupňů, rozhodly jsme se s Frederikou, Lisou a její kamarádkou Petrou strávit odpoledne na pláži v Katwijku. Ačkoli byl všední den, byla na pláži hlava na hlavě a slunečník na slunečníku. Takových tropických dní tu totiž bývá poskrovnu. Ihned po příchodu k moři jsme konstatovaly, že ani jedna z nás není plážový typ, ale přesto jsme byly pevně rozhodnuty zaujmout pozice na písku. Ten byl tak rozpálený, že nám činilo potíže po něm chodit a tak jsme si musely chladit nohy ve stínu odpadkových košů. Nakonec jsme si však slunečný den pořádně užily. Dokonce jsem si hned dvakrát zaplavala v Severním moři. A ani tak studené nebylo.

Kulturní žranice: Na samý závěr semestru uspořádala organizace pro zahraniční studenty Cultural Festival, v jehož rámci zástupci nejrůznějších zemí prezentovali svou domovinu. Nejčastějším způsobem prezentace bylo jídlo, takže jsem se spolu s mou maďarskou spolužačkou Dórou najedla až k prasknutí. Naše menu sestávalo mimo jiné z indonéské rýže zabalené v banánovém listu, skotského chlebíku scone s marmeládou a šlehačkou, vietnamské zeleninové rolády a ukrajinských pelmení. Vyzkoušely jsme také celou řadu nápojů včetně francouzského vína, brazilské caipirinhy, indonéské "happy coly" a podivného karibského moku, který vypadal a chutnal přesně jako modrá zonka. S Rusy jsme pohovořily o používání samovaru a u vietnamského stánku si vyzkoušely tradiční oblečky. Součástí festivalu byly i nejrůznější workshopy, v jejichž rámci se návštěvnici mohli naučit azbuku nebo si zatančit latinskoamerické tance.

Ve večerních hodinách následovala afterparty, jejíž součástí byla vystoupení studentských kapel. Pakliže v odpolední části programu byl k dostání v podstatě jakýkoli alkohol (od vodky přes ouzo až po tequillu), večer se podávalo pouze malé (český čtenáři rozuměj: menší než malé) pivo.

Antverpy:
Na konci června jsem se vypravila do belgických Antverp za svou kamarádkou Terkou, která se právě blížila ke konci svého Erasmu. Jelikož jsem byla v Antverpách již dvakrát, všechny hlavní památky jsem již znala. Proto jsme se zaměřily na místa, která nejsou turisty tolik vyhledávána. Nejdříve jsme vyšplhaly na terasu Musea aan de Stroom, ze které se nám naskytl překrásný výhled na celé město, které je mimo jiné známé přístavem, diamanty, módou a početnou židovskou komunitou. Jelikož jsem si za půl roku v Nizozemsku zvykla na holandský přízvuk, připadala jsem si při poslechu vlámsky hovořících obyvatel Antverp jako Pražák, který se ocitne na moravské dědině.
A co jsme podnikly?
- Daly jsme si výborné jahodové pivo v hospodě, ve které nabízeli více než 300 druhů piv a nápojový lístek dosahoval téměř tloušťky Bible.
- Zašly jsme na "levý břeh", což je druhý břeh řeky Maas, kde se nachází stánek s údajně nejlepšími hranolkami v celém městě. A byly opravdu výtečné!
- Prošly jsme se místním Chinatownem, který sice není nikterak rozlehlý, ale je o to zajímavější.
- Nakoupily jsme v úžasném roztomilém obchůdku, kde mají plno kabelek, peněženek, krabiček na jídlo, lahví na pití, županů a dekorací plných puntíků, srdíček, ptáčků a kytiček. Obchodu tímto dělám reklamu, protože si to zkrátka zaslouží: Jedná se o krámek Akotee na ulici Melkmarkt.

Máma v zemi tulipánů po třech měsících

Na konci července za mnou pro velký úspěch opět přijela máma, aby se se mnou vrhla do víru cyklistiky a objevování krás Nizozemska a trochu mě vykrmila. Zároveň zhodnotila, že náš byt je v mnohem lepším stavu než při její minulé návštěvě, což bylo způsobeno tím, že se obě mé spolubydlící mezitím odstěhovaly.

V úterý jsme se vydaly na velký cyklovýlet do Leidenu a zpět. Cestou tam jsme jely po břehu řeky Vliet, kolem které se nachází mnoho krásných míst, například zámeček Hofwijck, na kterém bydlel slavný dramatik a politik Constantijn Huygens, či malebné městečko Leidschendam. V Leidenu jsme se občerstvily a pokochaly krásami města, a poté se vydaly zpět. Během zpáteční cesty jsme zjistily, že je v nizozemském tunelu možné potkat snad všechno - kromě kol a koně jsme se tak setkaly tváří v tvář s prapodivnou konstrukcí připomínající bob.

Ve středu se naše cesty rozdělily, jelikož jsem se musela po dni volna opět zapojit do pracovního procesu. Máma se mezitím vypravila do Scheveningenu, kde smočila nohy v moři a pořídila mnoho fotografii.

Ve čtvrtek jsme uspořádaly výlet do nedalekého Delftu (pozor: neplést s řeckými Delfami!). Na náměstí se zrovna konal trh, kde jsme si za pouhé dvě eura zakoupily šest muffinů. Zbytek dne jsme kromě jejich konzumování strávily objevováním roztomilých delftských obchůdků. Na našich toulkách městem jsme potkaly i jednu českou rodinku. Nejdříve jsme si nebyly jisté, zda se skutečně jedná o naše krajany, a tak jsme se na chvíli zastavily, abychom vyslechly část jejich rozhovoru. V okamžiku, kdy žena směrem ke svému manželovi česky nenávistně pronesla: "Ty seš takovej vyděrač! Seš oběť svojí matky!", jsme měly jasno. Poté jsme se vydaly do výrobny slavné delftské fajáns, kde jsme se seznámily s procesem jejího vzniku. Příjemný den jsme zakončily návštěvou kavárny, která byla zvláštní tím, že její letní zahrádka byla zřízena na palubě lodi.

V pátek jsem opět musela do práce, takže se máma mezitím vypravila k moři. K večeru se potom dostavila na mé pracoviště, tedy do Madurodamu, kde jsme se po skončení mé směny krátce občerstvily a následně jsme se více než dvě hodiny kochaly místními atrakcemi. Zatímco mě zaujaly především miniaturní kostely, muzea a zámky, mámu uchvátila technická část expozice. Neustále mě tedy nutila hrát si s malými zdymadly, průplavy a komorami.

Sobotu jsme zasvětily objevování krás Haagu. Vybraly jsme si k tomu ten nejnepříhodnější den - v Holandsku zrovna řádila nejsilnější letní bouře od roku 1901. Nevědouce že bude situace tak vážná (bylo dokonce vydáno červené varování před větrem, což je nejvyšší možný stupeň), jsme se vypravily do centra, kde jsme se vrhly na nakupování. Po úporném martyriu se mi nakonec podařilo zakoupit nové capri kalhoty, ovšem když jsme vyšly na ulici, zjistily jsme, že pravá sodoma gomora je teprve před námi. Z nebe padaly těžké provazce deště, vítr skučel mezi výškovými budovami a strhával větve ze stromů. Nakonec se nám podařilo se ve zdraví dostat domů, kde jsme strávily zbytek dne.

V neděli nás čekal další cyklovýlet, tentokrát směrem k moři. Nejprve jsme zamířily do obligátního Scheveningenu, kde jsme se prošly po znovuotevřeném molu, na jehož konci se tyčí vysoká věž, z níž je krásný výhled po okolí. Z vrcholu věže trčí jeřáb, z něhož je možné skákat bunjee-jumping, čehož někteří odvážní jedinci náruživě využívali. Následně jsme popojely do Duindorpu, kde jsme poobědvaly na pláži. Naší cílovou stanicí byl Kijkduin, kde jsme se před deštěm schovaly do obchodní pasáže a následně do krásné palačinkárny, kterou poletovali zbloudilí vrabci.

Na závěr je nutno podotknout, že se mámin pobyt obešel bez větších incidentů. Bohužel však došlo k několika zraněním. Zde následuje jejich výčet:

- máma: pohmožděné lýtko způsobené pádem z kola, ke kterému došlo během vyhýbacího manévru, kterýžto měl předejít střetu s osobním automobilem

- máma: naražený palec pravé nohy způsobený jeho přivřením do dvířek od lednice

- já: boule na hlavě a podezření na subdurální hematom způsobené nárazem do stojanu na kola