Bicyklové deníky a jako bonus rychlokurz "Jezděte na kole jako Nizozemec"

Díky vlastnictví velocipedu se ve mně probudila řada doposud skrytých schopností. Zjistila jsem například, že jsem rozená opravářka. Před časem jsem si ze zoufalství koupila sadu šroubováků, abych mohla průběžně připevňovat upadávající součásti svého kola. Nakonec se mě však zmocnila montérská vášeň a tak jsem spravila odšroubované držátko od pokličky, zprovoznila multifunkční světlo, přimontovala volně visící kliku od záchodu a namazala všechny vrzající dveře v našem bytě. Příští týden si jdu koupit montérky.
Navíc jsem v případě nouze (rozuměj: pokud dojde k problémům na železnici) schopná podat úctyhodné sportovní výkony. Zvládám například dojet z nádraží na univerzitu za necelých 6 minut. Jsem také s to předjíždět ostatní účastníky silničního provozu včetně kol, skútrů, elektrických vozíků a maratonců, a to dokonce do kopce (rozuměj: do mírného stoupání způsobeného výskytem mostní konstrukce).
Zkrátka jsem dospěla k názoru, že mít kolo je vážně cool a to hned z několika důvodů:
1. Jezdíte-li na kole, neztratíte nic ze své intelektuálnosti, protože můžete předstírat, že každodenní pachtění se do školy/práce přeci není sport, ale nezbytný způsob přepravy.
2. Když přijdete pozdě na schůzku, můžete se zatvářit jako největší světák a bez okolků pronést: "Promiň, že jdu pozdě, ale nemohl/a jsem zaparkovat."

A na závěr přidávám několik osvědčených rad, jak se sžít s místními cyklisty:

Rychlokurz "Jezděte na kole jako Nizozemec":
1. Křižovatku projíždějte zásadně na červenou.
2. Pokud vám někdo stojí v cestě, pořádně na něj zazvoňte, aby se co nejvíc leknul a následně vyklidil prostor.
3. Za jízdy pokud možno esemeskujte, svačte, kuřte nebo alespoň smrkejte.
4. Pokud si někam uvazujete kolo, nezapomeňte strčit do těch, která stojí vedle, tak aby se všechna sesunula jako domino.
5. Jede-li vás víc, rozprostřete se rovnoměrně přes celý pruh, aby vás nikdo nemohl předjet.
6. V žádném případě nenaznačujte pohybem ruky, kam hodláte zabočit, jinak by se totiž někdo mohl dovtípit, kterým směrem chcete jet.
7. Muži, nezapomeňte jet v kravatě, která za vámi bude nonšalantně vlát a oslepovat jezdce za vámi. Ženy, vezměte si co nejvyšší podpatky (ideálně jehlové), které se vám příjemně zaseknou do pedálů.
8. Řiďte se pravidlem: Čím horší počasí, tím větší potěšení z jízdy.

Slet múz(eí)

Hned na začátek mám pro vás výborný tip: pakliže jste muzeální typ a hodláte v Nizozemsku pobývat delší dobu, pořiďte si Museumkaart. Za tuhle kartičku zaplatíte jednorázově necelých 60 eur a po dobu jednoho roku s ní můžete chodit zdarma do většiny muzeí v celém Nizozemsku. A když se vám omrzí nebo se budete muset vrátit domů, můžete ji (načerno) prodat.

Gemeentemuseum aneb Muzeum, co má stijl: Protože jsme s Hailey milovnicemi uměleckých galerií, vypravily jsme se do haagského Gemeentemusea, abychom pokřtily naše museumkaart. Jak jsme záhy zjistily, nebyly jsme zdaleka jediní, koho napadlo strávit sobotní odpoledne v zajetí kultury, a tak jsme musely čekat skoro 45 minut ve frontě na lístky. Nizozemci jsou ovšem praví byznysmeni a proto umístili na začátek fronty stánek s kávou, jejíž konzumací si mohli návštěvníci zpříjemnit nekonečné čekání.

Hlavním lákadlem byla přechodná výstava mistra abstraktního umění Marka Rothka následovaná expozicí o historii módy. V muzeu se nachází i stálá expozice věnovaná nizozemské keramice (zvláště pověstné delftské fajáns) a uměleckému hnutí De Stijl a jejímu nejvýznamnějšímu představiteli Pietu Mondriaanovi.

Escher in het Paleis aneb Muzeální migréna: Jednoho slunečného nedělního odpoledne jsem se se svým portugalským kamarádem Claudiem vydala do muzea Escher in het Paleis. Jedná se o muzeum geniálního, avšak v našich končinách téměř neznámého umělce M.C. Eschera, mistra optických iluzí. Galerie se nachází v překrásném paláci Lange Voorhout v samém srdci Haagu, který byl dříve využíván jakožto královská residence. Zatímco v nižších patrech jsou umístěna Escherova nejslavnější díla, do vrchního patra je situována expozice, která zábavnou formou zprostředkovává návštěvníkům nejrůznější optické iluze. Pokud se chystáte navštívit Den Haag, pak by neměla návštěva téhle galerie rozhodně chybět na vašem itineráři. Po odchodu vás ale možná postihne migréna způsobená tím, jak jste si nad obrazy usilovně lámali hlavu...

Louwman Museum aneb V zajetí rychlosti: Se svým polským kamarádem Kubou jsem se jala navštívit haagské Louwman Museum. Museum se nachází v překrásné moderní budově nedaleko lesoparku Haagse Bos. Jedná se o nejstarší soukromou sbírku automobilů na světě, kterou po dvě generace střádala rodina Louwmanových. Součástí expozice jsou starodávné kočáry, vozy z první republiky, formule 1, ale i vozidla, kterými se proháněli Elvis Presley či Winston Churchill.

Mauritshuis a Panorama Mesdag aneb Nedělní muzeální smršť: Jednoho pošmourného nedělního odpoledne jsem se s Kubou a jeho italskou kamarádkou Annou vypravila do Mauritshuisu, jednoho z nejslavnějších nizozemských muzeí vůbec. Galerie sídlí v krásném historickém paláci hned vedle Binnenhofu. Bohužel se ukázalo, že stejný nápad měly i stovky dalších lidí, takže jsme museli vystát skoro hodinu dlouhou frontu (hlasuji pro zavedení nové fyzikální jednotky, podle níž se nebudou měřit fronty na metry, ale na hodiny. Zkrátka stejně jako existují světelné roky, měly by existovat i frontální hodiny). V Mauritshuisu jsme si prohlédli díla slavných nizozemských malířů 17. století a zhlédli i největší skvosty zdejší galerie: monumentální Anatomii doktora Tulpa od Rembrandta van Rijna a půvabnou Dívku s perlou Johannese Vermeera (která je stejně jako Mona Lisa opravdu prťavá a při pohledu zblízka vlastně ne až tak zajímavá).

Následně jsme se vypravili do muzea Panorama Mesdag, což je galerie malíře Hendrika Willema Mesdaga. Zlatým hřebem tohoto muzea a zároveň Mesdagovy tvorby je panoráma, tedy obrovská nástěnná malba zaujímající úhel 360 stupňů, na níž je vyobrazeno přímořské letovisko Scheveningen v roce 1880. Aby malba působila autentickým dojmem, je prostor kolem malby vysypán pískem, v němž leží rybářské sítě, chaluhy a poztrácené dřeváky. Mimochodem, v Praze se nachází panoráma bitvy u Lipan, které bylo k vidění i ve filmu Jára Cimrman ležící, spící.

Představte si, představte si, co jsem měla k obědu

V tomto příspěvku jsem se rozhodla věnovat tématu, které mě poslední dobou zajímá čím dál víc. Koneckonců, když se sejde skupina cizinců, dříve či později se na toto téma strhne vášnivá debata: jídlo. Italové mají pizzu, Japonci sushi a Maďaři guláš. Že si nemůžete vybavit, jaké jídlo je typické pro Nizozemce? Není divu, nizozemská kuchyně je totiž podobně nechvalně proslulá jako třeba ta britská.

Haring

Nizozemci jí hodně zeleniny, zejména zelí, kapustu, chřest a brambory. V supermarketu se dá najít i spousta druhů zeleniny, které jsou v našich končinách téměř neznámé, jako třeba čekanka či prazvláštní druhy celeru. Tradičním pokrmem je stamppot, tedy směsice brambor a zeleniny. Jelikož leží Nizozemsko u moře, jí se tu ve velkém ryby. Nejznámější z nich je haring (a teď nemám na mysli toho malíře) neboli sleď. Ten se klasicky podává se syrovou cibulí.
Díky své koloniální minulosti lze v nizozemské kuchyni nalézt řadu vlivů z dalekých krajů. Oblibě se těší zejména indonéské a surinamské speciality. A protože je Nizozemsko jaksepatří multi-kulti, je tu nepřeberné množství čínských, tureckých či marockých bister. Z jejich nabídky stojí za zmínku zejména kapsalon (což doslova znamená kadeřnictví), tedy jakási holandská mutace kebabu.
Pokud chtějí Nizozemci zajít na rychlou svačinku, pak si dají takzvaně něco „ze zdi“. Tím se myslí automaty nabízející spoustu sýrových či masových smažených dobrot nejrůznějších tvarů, například frikandel, kroket či bitterballen.

Pokud se vypravíte do Nizozemska a nebudete mít možnost si sami vařit, pak se rovnou rozlučte s představou opulentních teplých obědů. Nizozemci obědvají pouze sendviče. Vrcholem jejich poledního gurmánství je polévka, většinou hrášková. Hlavním jídlem dne je večeře, která se tradičně podává už v šest hodin.

Závěrem musím samozřejmě zmínit nizozemské pivo. Tím nejznámějším je Heineken, který ovšem není ani zdaleka tím nejlepším. Nejkvalitnější piva pocházejí většinou z menších lokálních pivovarů. A pokud chcete ochutnat něco opravdu speciálního, pak si zajděte na trappist, tedy pivo, které vaří mniši v klášterech. Pro zapřísáhlé pivaře tu mám upozornění: Pokud si v Nizozemsku objednáte pivo, automaticky vám přinesou malé. Pokud chcete velké, musíte si o něj výslovně zažádat. I zde je však třeba počítat s tím, že nizozemské velké pivo je většinou menší než to české.