Srdečné pozdravy z polderu: října 2015

Tour de Holland vol. 1 - Aby bylo jasno, nejsem žádná velká cyklistka (již několik let kolo ani nevlastním a když jsem jako malá jezdívala s rodiči a partou známých na celotýdenní cyklistické výpravy, jediné, co mi činilo opravdové potěšení, byly opulentní večeře, které jsme si každý večer dopřávali, a odpočinkové dny, které byly věnovány kulturnímu programu). V dubnu ovšem do Nizozemska ovšem konečně zavítalo jaro a tak jsme se rozhodli využít krásného počasí k cyklovýletu. Jednou v neděli brzy ráno jsem tedy vyrazila se svou tureckou kamarádkou Burcu autobusem do Noordwijku, což je městečko ležící u moře. V Noordwijku jsme se pak sešli s naším ruským kamarádem Koljou, zapůjčili si bicykly a vyrazili vstříc dobrodružství.

Z cyklovýletu jsem byla patřičně nervózní a obávala jsem se, že budu nejslabší jezdkyní. Proto jsem se rozhodla nepodcenit přípravu a již několik dní jsem pilně trénovala na své skládačce. Jak se však ukázalo, v porovnání s Burcu a Koljou jsem se řítila jako Lance Armstrong a to byla mým jediným dopingem mramorová bábovka. Celou cestu jsem se statečně držela na čele pelotonu a to až do chvíle, kdy jsme se u Keukenhofu setkali s Frederikou. Dále jsme pokračovali do Frederičina bydliště ve slovutné obci Nieuw Vennep, kde jsme uspořádali první letošní grilovačku (gril se nám ovšem přes veškeré úsilí nepodařilo zprovoznit a tudíž jsme připravené suroviny upekli v troubě). Menu tvořila kuřecí stehna v marinádě, americké brambory, grilovaný (čti upečený) lilek (ovšem já upřednostňuji vzletnější název "baklažán"), nejrůznější druhy zeleniny, frikandel a jakožto dezert poffertjes.

Obtěžkáni potravou jsme se pak vydali na zpáteční cestu, během níž se pokazilo vše, co se pokazit mohlo. Jízda nám trvala mnohem déle, než tvrdil Google a náhodně zastavený obyvatel Noordwijkerhoutu. Burcu si spletla mou bundu s bundou někoho jiného a sledovala úplně cizí lidi, čímž se absolutně ztratila. Neměli jsme na ni číslo a proto jsme museli použít telefon vedoucího půjčovny bicyklů, který měl její číslo uložené (a byl patřičně rozčilený, jelikož jsme dorazili půl hodiny po konci otvírací doby a navíc nám scházela jedna cyklistka, o kole ani nemluvě).

I přes veškeré komplikace jsme se nakonec šťastně shledali a navrátili se do svých domovů. Ačkoli nás po cestě čekalo velké množství překážek (namátkou jmenuji Koljovo nepohodlné sedátko, nefunkční gril, zmatený systém podjezdů a nadjezdů, nejasnosti v pravidlech silničního provozu, útočící hmyz a silný protivítr), jednalo se o neskutečně dobrodružnou výpravu a může nás těšit pocit, že jsme za jediný den ujeli 40 kilometrů.

Tour de Holland vol. 2 - 5. květen, tedy Den osvobození jsme oslavili dalším cyklovýletem. V dopoledních hodinách jsme vyrazili v česko-polsko-maďarské sestavě od leidenského nádraží a zamířili do (mně už velmi dobře známého) Noordwijku. Cestou jsme se zastavili v obci Sassenheim, kde jsme se u místního McDonaldu potkali s Frederikou, která i s bolavým kolenem posílila naši hvězdnou sestavu. Když jsme konečně dorazili do Noordwijku a usadili se na pláži, abychom mohli uspořádat dlouho plánovaný piknik, spustil se nehorázný liják. Proto jsme se bryskně ukryli do nedalekého lokálu, který mimochodem loni získal titul "Nejoblíbenější plážová restaurace německých turistů". Zde jsme setrvali téměř dvě hodiny, přičemž jsme si krátili čas hraním společenských her a sledováním meteoradaru.

Poté, co konečně vysvitlo slunce, vydali jsme se do obce Voorhout, kde se konaly oslavy osvobození od 2. světové války. Na chvíli jsme se tak mohli přenést do roku 1945. Hlavní třída byla zaplněna historickými vozidly americké armády, v nichž posedávali vojáci v uniformách, a na náměstí vyhrávala jazzová kapela. Abychom se ukryli před silným větrem, který začal znenadání foukat, uchýlili jsme se do luxusně vypadající kavárny, přičemž jsme se po celou dobu obávali okamžiku, kdy nám bude předložen účet. Naštěstí se ukázalo, že ceny nikterak luxusní nebyly. Následně jsme se rozloučili s Frederikou a navrátili se v oslabené sestavě do Leidenu.

Během zpáteční cesty jsem zjistila, že absence horstva nemá jen samé výhody, ale i celou řadu nevýhod, mezi něž patří například nemožnost brzdit sílu větru. Celou cestu jsme se tak zmítali v silných poryvech větru (což není jen vzletné podobenství, ale prostý fakt), který nás místy přímo shazoval z bicyklů. I přes nepřízeň počasí jsme se nakonec ve zdraví navrátili do výchozího bodu naší cesty.

Pokud jsou Nizozemci v něčem opravdu dobří, pak je to kromě rychlobruslení příprava sladkých pokrmů. Proto taky má pracně započatá vídeňská dieta po příjezdu do Leidenu rázem skončila. Vždy, když jsem procházela kolem regálů se sladkým, slintala jsem jako Pavlovovy psy. Následuje přehled těch nejlepších holandských laskomin:

Hagelslag znamená doslova "krupobití", ale v češtině je zaužívaný název "čokoládová rýže" (případně "čokoládová hovínka", což ovšem poněkud kazí gastronomický požitek). Jedná se o malé kousky čokolády, které se u nás používají ke zdobení dortů. Nizozemci si jimi však bezostyšně sypou toasty nebo je dle libosti přidávají úplně do všeho.

Vla je řidší pudink, který se prodává se v tetrapakových obalech jako třeba mléko. Mezi tradiční příchutě patří vanilka a čokoláda, ale nabízí se i řada exotických. Opravdovou delikatesou je bolletjesvla, které obsahuje výtečné křupavé kuličky.

Suikerwafels je varianta klasických vaflí, které známe i u nás. Doporučuji ty s čokoládovou polevou. Jsou naprosto neodolatelné.

Stroopwafels nemají s klasickými vaflemi příliš společného. Jsou to malá kolečka spojená rozteklým sirupem. Nejlepší způsob, jak je jíst, údajně spočívá v tom, že položíte vafli na hrnek s horkým čajem, přičemž se sirup příjemně rozteče. Občas jsou na trzích k vidění i stánky s horkými vaflemi a ty platí za opravdovou delikatesu.

Mergpijpjes je kalorická bomba sestávající z marcipánu politého čokoládou. Pokud znáte dezert Metro, který je u nás občas k dostání, pak přesně víte, o čem je řeč.

Ontbijtkoek je perník vhodný jako snídaně nebo rychlá svačinka. Někdy je posypaný oříšky.

Speculaas jsou sušenky, jejichž typickými přísadami jsou hnědý cukr a speciální směs koření obsahující mimo jiné skořici, hřebíček a muškátový oříšek. Spuculaas je také základem výtečné sladké pomazánky, přičemž ta nejlepší se vyrábí pod značkou Lotus. Dokonce jsem slyšela, že někteří studenti jsou natolik okouzleni chutí téhle pomazánky, že se na Erasmus do Nizozemska vydávají jen kvůli ní. Speculaas se dá přidat do všeho - do zmrzliny, vla i jeneveru, tedy tradiční nizozemsko-vlámské pálenky.

Eierkoeken, tedy vaječné placičky mi připadaly povědomé hned, jakmile jsem se do nich zakousla. A pak jsem si vzpomněla. Chutnají přesně jako madlenky, které jsem v dětství pokaždé jedla na dovolené.

Drop jsou gumové bonbony s příchutí pendreku. V každém správném supermarketu jsou jich plné regály, což dokazuje, že jsou jimi Nizozemci přímo posedlí. Většina cizinců (včetně mě) však nad konzumací tohoto lékořicového zázraku ohrnují nos a kvapně odmítají nabídky na jejich ochutnání.
Roze koek je malý koláček s fondánovou polevou, která je většinou růžové barvy. Při význačných státních příležitostech, jako je například Den krále, je k dostání oranžová verze.

Pindakaas je (pro někoho možná překvapivě) burákové máslo, které tedy není ani zdaleka americkou výsadou. Nizozemci ho totiž požívají ve velkém. A „pinda“ není sprosté slovo, ale jednoduše „arašíd“. Doporučuji značku Calvé, zejména verzi s kousky oříšků.

Poffertjes je jakási zmenšená verze lívanců. Poffertjes se připravují na speciálních oďolíčkovaných pánvičkách či platech a podávají se s cukrem a troškou másla.

Tompoes (či také tompouce) je dezert sestavený z listového těsta, vanilkového krému a růžové polevy, který svým svým vzezřením připomíná slovutný kremšnyt. A dokonce i tak chutná.

Oliebollen jsou smažené pocukrované koule z kynutého těsta, které chutnají jako vdolky. Tradičně se pojídají na Silvestra, ale jsou k dostání po celý rok na nejrůznějších trzích. Vzhledem k tomu, že jsou pořádně mastné (rozuměj: tučné), nedoporučuji je konzumovat ve větším množství.
Gevulde koek je koláček plněný nejrůznějšími dobrotami jako jsou třeba jablka. Koláček bývá většinou dozdoben mandlemi.
Vlaai je mřížkovaný koláč plněný ovocem, který je specialitou provincie Limburg. Většinou bývá plněn třešněmi, ale oblíbené jsou i verze s jablky a meruňkami.
Appeltaart alias jablečný koláč se v Nizozemsku těší velké oblibě.
Krentenbol je měkká bulka, v níž jsou zamíchány rozinky.
Chocolademelk neboli čokoládové mléko je zkrátka mléko s čokoládovou příchutí. Podává se jak v horké, tak ve studené formě. Nejznámější značkou je Chocomel prodávaný v Belgii pod názvem Cécémel. Chodolademelk chutná nejlahodněji se šlehačkou, za kterou se však v kavárnách připlácí 50 centů.
Soesjes jsou kuličky z odpalovaného těsta plněné šlehačkou. Jedná se o naprostý zázrak.

Bossche Bol je stejně jako soesje koule z odpalovaného těsta se šlehačkou. Navíc je ale politá čokoládou, takže je to naprostá kalorická a chuťová bomba!
Appelflap je pocukrovaný trojúhelníček z listového těsta, uvnitř kterého se skrývá chutná jablečná náplň.
Jodekoek (v překladu židovská sušenka) je kulatá sušenka bez výraznější chuti, která se skvěle hodí ke kávě či čaji. Kvůli údajně rasistickému názvu se uvažovalo o změně jejího jména, ale tradice zvítězila, takže se stále používá původní název.
A na úplný závěr mám důležité sdělení pro všechny mlsouny: Některé nizozemské dobroty lze zakoupit v prodejnách Albert, které jsou českou verzí holandského supermarketu Albert Heijn. Můžete zde najít stroopwafels, suikerwafels či pindakaas.