Tour de Holland

Tour de Holland vol. 1  -  Aby bylo jasno, nejsem žádná velká cyklistka (již několik let kolo ani nevlastním a když jsem jako malá jezdívala s rodiči a partou známých na celotýdenní cyklistické výpravy, jediné, co mi činilo opravdové potěšení, byly opulentní večeře, které jsme si každý večer dopřávali, a odpočinkové dny, které byly věnovány kulturnímu programu). V dubnu ovšem do Nizozemska ovšem konečně zavítalo jaro a tak jsme se rozhodli využít krásného počasí k cyklovýletu. Jednou v neděli brzy ráno jsem tedy vyrazila se svou tureckou kamarádkou Burcu autobusem do Noordwijku, což je městečko ležící u moře. V Noordwijku jsme se pak sešli s naším ruským kamarádem Koljou, zapůjčili si bicykly a vyrazili vstříc dobrodružství.

Z cyklovýletu jsem byla patřičně nervózní a obávala jsem se, že budu nejslabší jezdkyní. Proto jsem se rozhodla nepodcenit přípravu a již několik dní jsem pilně trénovala na své skládačce. Jak se však ukázalo, v porovnání s Burcu a Koljou jsem se řítila jako Lance Armstrong a to byla mým jediným dopingem mramorová bábovka. Celou cestu jsem se statečně držela na čele pelotonu a to až do chvíle, kdy jsme se u Keukenhofu setkali s Frederikou. Dále jsme pokračovali do Frederičina bydliště ve slovutné obci Nieuw Vennep, kde jsme uspořádali první letošní grilovačku (gril se nám ovšem přes veškeré úsilí nepodařilo zprovoznit a tudíž jsme připravené suroviny upekli v troubě). Menu tvořila kuřecí stehna v marinádě, americké brambory, grilovaný (čti upečený) lilek (ovšem já upřednostňuji vzletnější název "baklažán"), nejrůznější druhy zeleniny, frikandel a jakožto dezert poffertjes.

Obtěžkáni potravou jsme se pak vydali na zpáteční cestu, během níž se pokazilo vše, co se pokazit mohlo. Jízda nám trvala mnohem déle, než tvrdil Google a náhodně zastavený obyvatel Noordwijkerhoutu. Burcu si spletla mou bundu s bundou někoho jiného a sledovala úplně cizí lidi, čímž se absolutně ztratila. Neměli jsme na ni číslo a proto jsme museli použít telefon vedoucího půjčovny bicyklů, který měl její číslo uložené (a byl patřičně rozčilený, jelikož jsme dorazili půl hodiny po konci otvírací doby a navíc nám scházela jedna cyklistka, o kole ani nemluvě).

I přes veškeré komplikace jsme se nakonec šťastně shledali a navrátili se do svých domovů. Ačkoli nás po cestě čekalo velké množství překážek (namátkou jmenuji Koljovo nepohodlné sedátko, nefunkční gril, zmatený systém podjezdů a nadjezdů, nejasnosti v pravidlech silničního provozu, útočící hmyz a silný protivítr), jednalo se o neskutečně dobrodružnou výpravu a může nás těšit pocit, že jsme za jediný den ujeli 40 kilometrů.

Tour de Holland vol. 2 - 5. květen, tedy Den osvobození jsme oslavili dalším cyklovýletem. V dopoledních hodinách jsme vyrazili v česko-polsko-maďarské sestavě od leidenského nádraží a zamířili do (mně už velmi dobře známého) Noordwijku. Cestou jsme se zastavili v obci Sassenheim, kde jsme se u místního McDonaldu potkali s Frederikou, která i s bolavým kolenem posílila naši hvězdnou sestavu. Když jsme konečně dorazili do Noordwijku a usadili se na pláži, abychom mohli uspořádat dlouho plánovaný piknik, spustil se nehorázný liják. Proto jsme se bryskně ukryli do nedalekého lokálu, který mimochodem loni získal titul "Nejoblíbenější plážová restaurace německých turistů". Zde jsme setrvali téměř dvě hodiny, přičemž jsme si krátili čas hraním společenských her a sledováním meteoradaru.

Poté, co konečně vysvitlo slunce, vydali jsme se do obce Voorhout, kde se konaly oslavy osvobození od 2. světové války. Na chvíli jsme se tak mohli přenést do roku 1945. Hlavní třída byla zaplněna historickými vozidly americké armády, v nichž posedávali vojáci v uniformách, a na náměstí vyhrávala jazzová kapela. Abychom se ukryli před silným větrem, který začal znenadání foukat, uchýlili jsme se do luxusně vypadající kavárny, přičemž jsme se po celou dobu obávali okamžiku, kdy nám bude předložen účet. Naštěstí se ukázalo, že ceny nikterak luxusní nebyly. Následně jsme se rozloučili s Frederikou a navrátili se v oslabené sestavě do Leidenu.

Během zpáteční cesty jsem zjistila, že absence horstva nemá jen samé výhody, ale i celou řadu nevýhod, mezi něž patří například nemožnost brzdit sílu větru. Celou cestu jsme se tak zmítali v silných poryvech větru (což není jen vzletné podobenství, ale prostý fakt), který nás místy přímo shazoval z bicyklů. I přes nepřízeň počasí jsme se nakonec ve zdraví navrátili do výchozího bodu naší cesty.

La dolce vita po holandsku aneb Není pinda jako pinda

Pokud jsou Nizozemci v něčem opravdu dobří, pak je to kromě rychlobruslení příprava sladkých pokrmů. Proto taky má pracně započatá vídeňská dieta po příjezdu do Leidenu rázem skončila. Vždy, když jsem procházela kolem regálů se sladkým, slintala jsem jako Pavlovovy psy. Následuje přehled těch nejlepších holandských laskomin:

Hagelslag znamená doslova "krupobití", ale v češtině je zaužívaný název "čokoládová rýže" (případně "čokoládová hovínka", což ovšem poněkud kazí gastronomický požitek). Jedná se o malé kousky čokolády, které se u nás používají ke zdobení dortů. Nizozemci si jimi však bezostyšně sypou toasty nebo je dle libosti přidávají úplně do všeho.

Vla je řidší pudink, který se prodává se v tetrapakových obalech jako třeba mléko. Mezi tradiční příchutě patří vanilka a čokoláda, ale nabízí se i řada exotických. Opravdovou delikatesou je bolletjesvla, které obsahuje výtečné křupavé kuličky.

Suikerwafels je varianta klasických vaflí, které známe i u nás. Doporučuji ty s čokoládovou polevou. Jsou naprosto neodolatelné.

Stroopwafels nemají s klasickými vaflemi příliš společného. Jsou to malá kolečka spojená rozteklým sirupem. Nejlepší způsob, jak je jíst, údajně spočívá v tom, že položíte vafli na hrnek s horkým čajem, přičemž se sirup příjemně rozteče. Občas jsou na trzích k vidění i stánky s horkými vaflemi a ty platí za opravdovou delikatesu.

Mergpijpjes je kalorická bomba sestávající z marcipánu politého čokoládou. Pokud znáte dezert Metro, který je u nás občas k dostání, pak přesně víte, o čem je řeč.

Ontbijtkoek je perník vhodný jako snídaně nebo rychlá svačinka. Někdy je posypaný oříšky.

Speculaas jsou sušenky, jejichž typickými přísadami jsou hnědý cukr a speciální směs koření obsahující mimo jiné skořici, hřebíček a muškátový oříšek. Spuculaas je také základem výtečné sladké pomazánky, přičemž ta nejlepší se vyrábí pod značkou Lotus. Dokonce jsem slyšela, že někteří studenti jsou natolik okouzleni chutí téhle pomazánky, že se na Erasmus do Nizozemska vydávají jen kvůli ní. Speculaas se dá přidat do všeho - do zmrzliny, vla i jeneveru, tedy tradiční nizozemsko-vlámské pálenky.

Eierkoeken, tedy vaječné placičky mi připadaly povědomé hned, jakmile jsem se do nich zakousla. A pak jsem si vzpomněla. Chutnají přesně jako madlenky, které jsem v dětství pokaždé jedla na dovolené.

Drop jsou gumové bonbony s příchutí pendreku. V každém správném supermarketu jsou jich plné regály, což dokazuje, že jsou jimi Nizozemci přímo posedlí. Většina cizinců (včetně mě) však nad konzumací tohoto lékořicového zázraku ohrnují nos a kvapně odmítají nabídky na jejich ochutnání.
Roze koek je malý koláček s fondánovou polevou, která je většinou růžové barvy. Při význačných státních příležitostech, jako je například Den krále, je k dostání oranžová verze.

Pindakaas je (pro někoho možná překvapivě) burákové máslo, které tedy není ani zdaleka americkou výsadou. Nizozemci ho totiž požívají ve velkém. A „pinda“ není sprosté slovo, ale jednoduše „arašíd“. Doporučuji značku Calvé, zejména verzi s kousky oříšků.

Poffertjes je jakási zmenšená verze lívanců. Poffertjes se připravují na speciálních oďolíčkovaných pánvičkách či platech a podávají se s cukrem a troškou másla.

Tompoes (či také tompouce) je dezert sestavený z listového těsta, vanilkového krému a růžové polevy, který svým svým vzezřením připomíná slovutný kremšnyt. A dokonce i tak chutná.

Oliebollen jsou smažené pocukrované koule z kynutého těsta, které chutnají jako vdolky. Tradičně se pojídají na Silvestra, ale jsou k dostání po celý rok na nejrůznějších trzích. Vzhledem k tomu, že jsou pořádně mastné (rozuměj: tučné), nedoporučuji je konzumovat ve větším množství.
Gevulde koek je koláček plněný nejrůznějšími dobrotami jako jsou třeba jablka. Koláček bývá většinou dozdoben mandlemi.
Vlaai je mřížkovaný koláč plněný ovocem, který je specialitou provincie Limburg. Většinou bývá plněn třešněmi, ale oblíbené jsou i verze s jablky a meruňkami.
Appeltaart alias jablečný koláč se v Nizozemsku těší velké oblibě.
Krentenbol je měkká bulka, v níž jsou zamíchány rozinky.
Chocolademelk neboli čokoládové mléko je zkrátka mléko s čokoládovou příchutí. Podává se jak v horké, tak ve studené formě. Nejznámější značkou je Chocomel prodávaný v Belgii pod názvem Cécémel. Chodolademelk chutná nejlahodněji se šlehačkou, za kterou se však v kavárnách připlácí 50 centů.
Soesjes jsou kuličky z odpalovaného těsta plněné šlehačkou. Jedná se o naprostý zázrak.

Bossche Bol je stejně jako soesje koule z odpalovaného těsta se šlehačkou. Navíc je ale politá čokoládou, takže je to naprostá kalorická a chuťová bomba!
Appelflap je pocukrovaný trojúhelníček z listového těsta, uvnitř kterého se skrývá chutná jablečná náplň.
Jodekoek (v překladu židovská sušenka) je kulatá sušenka bez výraznější chuti, která se skvěle hodí ke kávě či čaji. Kvůli údajně rasistickému názvu se uvažovalo o změně jejího jména, ale tradice zvítězila, takže se stále používá původní název.
A na úplný závěr mám důležité sdělení pro všechny mlsouny: Některé nizozemské dobroty lze zakoupit v prodejnách Albert, které jsou českou verzí holandského supermarketu Albert Heijn. Můžete zde najít stroopwafels, suikerwafels či pindakaas.

Pindakaas

Vla

Eierkoeken

Roze koek

Tompoes

Suikerwafel

Gevulde koek

Poffertjes

Stroopwafel

Oliebol

Krentenbol s hagelslagem

Mergpijpje

Speculaas

Ontbijtkoek

Vlaai

Soesjes

Bossche bol

Jodekoek

Typisch Nederlands aneb O nizozemských zvyklostech a zvláštnostech

Můj dům, můj hrad aneb O bydlení

Pokud jste někdy byli v Nizozemsku, tak jste si toho určitě všimli: asi tak 95% holandských domů je postaveno z neomítnutých červených cihel. Domy bývají většinou velmi úzké a schodiště neobvykle strmá. Proto jsou štíty starých budov vybaveny kladkami, s jejichž pomocí je možné dovnitř stěhovat objemné kusy nábytku.

Dalším specifickým rysem nizozemských domů je absence žaluzií či alespoň záclon. Každý, kdo jde okolo, se tak může pokochat sbírkou vzácných obrazů, starožitným nábytkem či nejmodernějším technickým vybavením holandských domácností. Nizozemci jsou na svůj majetek patřičně pyšní a tak do oken vystavují samé pěkné artefakty jako jsou například ozdobné vázy či modely lodí.

Za zmínku také stojí moderní architektura, o které psal již Karel Čapek ve svých Obrázcích z Holandska. Mekkou nejnovějších architektonických trendů je Rotterdam, jenž musel být po 2. světové válce prakticky celý znovu postaven, a provincie Flevoland, která vznikla teprve v 80. letech.

O počasí

Zatímco v mé domovině tvoří hovory o počasí nudnou výplň trapného ticha, v Nizozemsku je počasí tématem číslo jedna. Zajímavostí přitom je, že Nizozemci si na špatné povětrností podmínky panující v jejich zemi ještě sami nestačili zvyknout. Průměrná roční teplota zde činí 10 stupňů Celsia a během jediného měsíce průměrně proprší celých 20 dní. Počasí se navíc každou chvíli mění, takže je radno mít u sebe vždy deštník nebo si rovnou pořídit pršiplášť.

Jak vypadá Holanďan aneb O vzhledu místních obyvatel

Ihned po svém příjezdu jsem zaregistrovala, že všichni Nizozemci vypadají víceméně stejně. Jsou nejvyšším národem na světě a jsou tudíž obecně většího vzrůstu a statné postavy, což ovšem neznamená, že by to byli nějací tlouštíci. Právě naopak, většina Holanďanů je poměrně hubených.

O Nizozemcích se tvrdí, že mají "těstovité", "bramborovité" či dokonce "koňské" obličeje, což jsou však označení dosti hanlivá. Je ovšem skutečností, že mají tváře ošlehané větrem a zbičované deštěm, což jim dodává poněkud drsný výraz. Drtivá většina z nich má blonďaté vlasy a modré oči.

Mladí muži (kteří jsou z pochopitelných důvodů mou nejsledovanější skupinou) se vyznačují atletickou postavou s širokými rameny (podle Karla Čapka je to způsobeno tím, že rádi hrají na akordeon, ačkoli o tom bych při pohledu na dnešní generaci Nizozemců poněkud pochybovala). Obvykle nosí kožené bundy a džíny a vyžívají se v používání gelu na vlasy. Nizozemské dívky vypadají podobně, jen si namísto gelu na vlasy libují v nánosech make-upu.

No a pak jsou Nizozemci jinačí, to jest ti, kteří nespadají do tohoto obecného popisu. To znamená, že mají zrzavé, hnědé či dokonce černé vlasy, nepoužívají vlasový gel ani make-up a jsou malí a/nebo tlustí.

Frk smrk

Nedávno jsem se vracela vlakem z Leidenu do Haagu a seděla naproti slušně vypadajícího pána středního věku ve zjevně ne úplně levném obleku. Co mě však zarazilo, byla skutečnost, že se onen muž bezostyšně rýpal v nose a tělní výměšky zde nalezené zasouval do ústní dutiny. Od této činnosti jej neodradilo ani to, že jsem ho celou dobu probodávala pohledem a neváhala nasadit výraz největšího znechucení. Pak jsem si uvědomila, že ostatní cestující všelijak pofrkávají a otírají si rukou nos. Měla jsem tisíc chutí zatáhnout za záchrannou brzdu a z vlaku plného usmrkanců prostě vystoupit.
Obecně jsem se tu nesetkala s příliš lidmi, kteří by se při rýmě prostě vysmrkali. Namísto toho všichni popotahují. Takže milí Holanďané, prosím, začněte používat kapesníky a normálně se vysmrkejte!

Made in Holland

Nizozemsko je sice malá země (zhruba o polovinu menší než Česká republika), ovšem o to významnější. Jakožto koloniální mocnost bylo Holandsko v minulosti významným centrem obchodu. Z Nizozemska pochází celá řada známých firem, o kterých jste možná ani neměli tušení, že jsou původně holandské. Mezi nejznámější podniky patří výrobce elektroniky Philips, koncern AHOLD vlastnící mimo jiné supermarkety Albert, banka ING, společnost Unilever, pod kterou spadají například značky Rama, Knorr nebo Dove, letecká společnost KLM, pivovarnický koncern Heineken (který vlastní také Starobrno) a ropný magnát Shell.

Jelikož v Nizozemsku panují výhodné daňové podmínky, má tu své sídlo i několik firem a institucí, které nemají s Holandskem vůbec nic společného, jako například IKEA, Starbucks nebo skupiny O2 a Rolling Stones.

Rukověť nizozemských schopaholiků

Bijenkorf - V Británii mají Harrods, v Německu zase KaDeWe, v Československu byl Prior a Nizozemsku kraluje Bijenkorf (což mimochodem znamená "včelí úl"). Jedná se o tradiční obchodní dům, který je k nalezení v každém větším holandském městě. Nejznámější pobočka se nachází na náměstí Dam v Amsterdamu.

Hema - Jedná se o obchodní dům, který je v různých aranžmá a velikostech k vidění po celém Nizozemsku. Založili ho zakladatelé Bijenkorfu jako levnou alternativu k tomuto luxusnímu obchodnímu domu. Jeho sortiment zahrnuje potraviny, oblečení, drogistické zboží, kuchyňské náčiní a domácí spotřebiče. Některé pobočky se pyšní vlastní restaurací, kde si můžete pochutnat na levných delikatesách. Plno je tu především ráno, kdy se podávají snídaně za pouhé jedno euro (v ceně je káva, croissant s džemem a bageta s omeletou) a po 16. hodině, kdy zase nabízí odpolední kávičku se zákuskem, taktéž za euro.

V&D - Ať jsem se hnula kamkoli, neustále jsem narážela na tajemnou zkratku V&D nevědouc, co se pod ní skrývá. Dnes již vím, že se jedná o Vroom en Dreesman, tedy obchodní dům podobného ražení jako Bijenkorf.

Albert Heijn - Co je u nás Albert, to je v Nizozemsku Albert Heijn. Zatímco český Albert se (alespoň dle mého mínění) vyznačuje poměrně nízkými cenami a nepříliš kvalitním zbožím, ten nizozemský to má právě naopak. Většina šetřílků se mu tedy vyhýbá obloukem. Mezi další supermarkety podobného typu (avšak většinou s příznivějšími cenami) patří Hoogvliet nebo Dirk.

Jumbo - Tenhle řetězec supermarketů je Albertovým největším konkurentem. Zajímavostí je, že má v nabídce i potraviny vyrobené z hmyzu. Jumbo vydává vlastní časopis Hallo, v němž je možné nalézt celou řadu zajímavých receptů. A jelikož si Nizozemci veškeré anglické názvy poholandšťují, čte se to "jymbo", nikoli "džambo", jak jsem se původně domnívala. Podobnost s letadlem Jumbo Jet je tedy zřejmě čistě náhodná.

Aldi - Aldi je snad nejlevnějším supermarketem, jaký lze v Nizozemsku nalézt. Díky svým nízkým cenám se těší velké oblibě u přistěhovalců z východní Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Lze v něm zakoupit plno produktů, které jinde nemají, ovšem na druhou stranu zase nemají plno produktů, které jsou jinde běžně k dostání. Dalším obchodem podobného ražení je nám dobře známý Lidl.

Action a spol.- Potřebujete levný zámek na kolo? Chcete si koupit levný květináč? Sháníte levný polštář? To vše a mnohem více najdete v obchodu Action vyznačujícím se velkým výběrem a nízkými cenami (při vstupu ovšem musíte překonat nepříjemný zápach čínského zboží). V Nizozemsku je ovšem vícero obchodů podobného ražení (přičemž to v některých dokonce i pěkně voní) jako například Xenos, Blokker nebo Big Bazar.

Pokud by vás zajímalo, jak to vypadá v nizozemském Albertu, podívejte se na následující odkaz:

Albert Heijn

Haagské dostaveníčko

Den Haag mi nejdříve připadal jako neskutečně škaredé a nepřátelské město. Postupem času jsem však začala poznávat i jeho pěkné stránky a nakonec jsem si ho opravdu zamilovala. A jaká místa se v Haagu vyplatí navštívit?

Zelený Haag

Japonská zahrada v parku Clingendael

Den Haag se může právem nazývat zeleným městem. Nachází se tu totiž obrovské množství travnatých či zalesněných ploch. V oblibě mám zejména Haagse Bos, tedy rozsáhlý lesopark ležící nedaleko centra města. Je protkán řadou pěšinek pro chodce a cestiček pro cyklisty a nachází se v něm také několik rybníčků. Uprostřed parku stojí palác Huis ten Bosch, který byl sídlem královny Beatrix a v blízké době by se do něj měl nastěhovat král Willem-Alexander s rodinou.

V sousedství haagského lesa se nachází Malieveld - obrovská louka rozkládající se hned vedle hlavního nádraží. Je vybavena jezírkem, oborou s divou zvěří a příjemnou palačinkárnou. V okolí lze potkat velké množství nejrůznějších opeřenců.

Za zmínku stojí také Zuiderpark. Tenhle park má vše, co by měl správný park mít: obrovské travnaté plochy, soustavu rybníčků, několik dětských hřišť, skateboardový areál, fotbalový stadion, plovárnu, arboretum, bylinkovou zahrádku a místa na grilování. Vždy na konci června se tu navíc koná Parkpop, jeden z největších hudebních festivalů v Evropě, které jsou zdarma.

Velmi pěkný je také park Clingendael, v němž se nachází krásná japonská zahrada (Japanse tuin). Roste v ní celá řada vzácných rostlin, které jsou náchylné na poškození, a tak je zahrada otevřena jen na několik týdnů v roce. Ačkoli je poměrně malá, oslovila mě mnohem více než všemi zbožňovaný květinový park Keukenhof.

Chinatown

Chinatown - Čínská čtvrť se nachází přímo v centru města a poznáte ji snadno - v ulicích visí obrovské červené lampiony a u vstupů se do výšky tyčí orientální brány. V Chinatownu je nespočet asijských restaurací a obchodů. Doporučuji navštívit čínskou pekárnu QQ Bakery, kterou jsem zmiňovala v jednom z předchozích příspěvků. Veškeré pečivo stojí jen 1 euro a je opravdu výtečné!

Grachty - Den Haag se na rozdíl od mnoha jiných turisty oblíbených nizozemských měst nemůže pyšnit pořádnou soustavou kanálů. V Haagu se sice nabízí plavby lodí, ale upřímně řečeno si nedokážu představit, co na nich může být k vidění. Přesto se tu a tam nějaké ty grachty vyskytují, například v ulici s poetickým názvem Uilebomen ("soví stromy"). Krásná soustava grachtů je pak k vidění v trojúhelníku ulic Hooigracht, Houtweg a Smidswater. Tady už si člověk může aspoň na chvíli připadat jako v Leidenu nebo v Amsterdamu.

Náměstíčka - Protože jsem kavárenská povalečka, libuji si v návštěvách nejrůznějších občerstvoven a náleven. Ty jsou v Haagu situovány ponejvíce na rozlehlých náměstích lemovaných starobylými domy. Stačí zajít na Grote Markt, Buitenhof, Plaats či Plein, objednat si něco dobrého a sledovat, co se děje za okny. K restauračním zařízením náleží většinou i vyhřívané zahrádky, takže neumrznete, ani když bude zrovna panovat typické holandské počasí.

Passage

Passage - Den Haag je výborným místem k uskutečňování nákupů. Pokud si libujete v nakupování v krásných prostorách, pak se vydejte do obchodní pasáže s příznačným názvem Passage. Tenhle ráj shopaholiků byl díky své jedinečné architektuře zařazen do seznamu památek UNESCO. Navíc se jedná o nejstarší obchodní pasáž v celém Nizozemsku. Nachází se tu nejen módní butiky, ale také krámek se suvenýry, prodejna kuchyňského náčiní či čokoládovna.

Oostduinpark

Haagse Markt - Nizozemci milují trhy a tak nějaký ten markt najdete snad v každém městě. Doporučuji zejména Haagse Markt, a to nejlépe hodinu před zavřením, kdy prodejci zboží drasticky zlevňují. Na trhu vládne poněkud chaos - obchodníci vykřikují "Nejchutnější mandarinky na trhu!" nebo "Nejlepší rajčata v celém Haagu!", mezi stánky se prodírají davy nákupčích lačnících po slevách a mezi nimi se proplétají děti, psy a kapsáři.

Duny - Letovisko Scheveningen je všem milovníkům Nizozemska dobře známé a proto ho každé léto zaplavují turisté z celého světa. V okolí Haagu se však nachází celá řada jiných přímořských lokalit, která nejsou tak "profláklé", ale přesto oplývají nespornou krásou. Mezi mé favority patří soustavy dun Kijkduin a Oostduinpark.

Nizozemské kratochvíle, díl třetí

Erasmus Rotterdamský

Jednou v neděli jsem se vypravila do nedalekého Rotterdamu navštívit svou brněnskou spolužačku Mariannu, která zde pobývala v rámci pracovní stáže. A čím je Rotterdam zajímavý?

- Jedná se o druhé největší nizozemské město. Žije tu přes 600 000 obyvatel, přičemž značnou část tvoří přistěhovalci.

Kubuswoningen

- Rotterdam je Mekkou moderní architektury. Po drastickém bombardování v průběhu 2. světové války z města skoro nic nezbylo a tak bylo nutné postavit jej prakticky znovu. Proto tu stojí celá řada zajímavých staveb a především velké množství výškových budov. Ačkoli tu chybí starodávná náměstíčka s malebnými kanály, působí město velmi příjemných dojmem.

- Rotterdam je nerozlučně spjatý s vodou. Leží na řece Nieuwe Maas, která ho spojuje se Severním mořem. Nachází se tu jeden z největších a nejrušnějších přístavů na světě.

Náš výlet lze považovat za vskutku nizozemský: absolvovaly jsme ho totiž na kole a navíc za mimořádně deštivého počasí. Když jsme se tedy večer vrátily do Mariannina bydliště, zjistila jsem, že jsem promočená "durchundurch" (pro vážné zájemce o můj osobní život doplním, že včetně spodního prádla). Ačkoli nám tedy "počko", jak říká Marianna, příliš nepřálo, objely jsme snad všechny rotterdamské "highlighty":

- bývalou továrnu Van Nellefabriek, která je zapsána na seznam UNESCO

- jedinou historickou (rozuměj: nevybombardovanou) část města s grachtem a větrným mlýnem

- Witte Huis neboli "bílý dům", který se svého času pyšnil titulem nejvyšší kancelářská budova v Evropě

- skvosty moderní architektury včetně věže Euromast, mostu Erasmusbrug a celé plejády mrakodrapů, v jednom z nichž si údajně koupila apartmá samotná Madonna

- slavné Kubuswoningen, tedy roztomilé žluté domy připomínající ořezávátka

- luxusní tržnici Markthal sídlící v neobyčejně vysoké budově připomínající koňské sedlo. Stěny a strop tržiště jsou vyzdobeny obří moderní freskou.

Tour de Rotterdam

Do Rotterdamu jsem se vrátila doprovázena Kubou na začátku července, kdy tudy projížděla slovutná Tour de France. Ač nejsem velkou fanynkou cyklistiky (a vůbec jakéhokoli sportovního odvětví, snad kromě krasobruslení a curlingu, který považuje většina lidí za ušlechtilou nudu), rozhodla jsem se využít jedinečné příležitosti vidět tento slavný závod na vlastní oči.
Hned po příjezdu se nám podařilo se ztratit, přičemž jsme se dvakrát po sobě vydali na zcela opačnou stranu nádraží. Nakonec jsme se přece jen zorientovali a dorazili k již zmiňovaným Kubuswoningen, kde jsme se setkali s Mariannou, která měla možnost procvičit si své znalosti polštiny. Následně jsme navštívili Kijk-kubus, což je jediný z domečků, který je zpřístupněn veřejnosti.

Průjezd závodníků

Poté, co jsme se občerstvili a prošli několik obchodů, zaujali jsme místa na bulváru Coolsingel, kde jsme nedočkavě vyčkávali průjezd závodníků. Pro sledování Tour jsme měli ideální místo. Hned naproti nám stála radnice, velkoplošné obrazovky a žlutě oděný dechový orchestr. Nad hlavami se nám proháněly zlověstně vyhlížející mraky a vzdouval se vítr, takže asistenti narychlo přikolíčkovávali hudebníkům noty k pultům. Diváci ani nedutali a netrpělivě odpočítávali minuty dělící nás od setkání s borci na bicyklech. Když byli závodníci vzdáleni od bulváru jen několik kilometrů, dosáhlo napětí vrcholu, a to když došlo k výpadku televizního signálu a obrazovky na pár sekund úplně zčernaly. V momentě, kdy cyklisté vjeli do ulice, spustil orchestr rozvernou skladbu a publikum vytasilo za ohromného vřískotu fotoaparáty a mobilní telefony. Na chvíli se mi zdálo, jako bych se snad ocitla v urychlovači částic. Cyklisté totiž kolem nás prosvištěli takovou rychlostí, že jsem se ani nestačila pořádně rozkoukat. I tak se ovšem jednalo o životní zážitek.

Haarlemská odyssea: Jednou v sobotu jsem se s Kubou a Lailou vydala do Haarlemu, nevelkého města ležícího nedaleko Amsterdamu. Haarlem je starobylé město, v němž působila celá řada slavných umělců jako například malíři Frans Hals a Jacob van Ruisdael či spisovatel Harry Mulisch.

Naši výpravu jsme zahájili návštěvou překrásného trhu na hlavním náměstí, který se dokonce honosí titulem "Nejlepší nizozemský trh roku 2015". Zde jsme si prohlédli stánky přetékající ovocem a zeleninou, květinami, rybami, pečivem a sladkostmi. Když jsme se nasytili všemožných zrakových a čichových vjemů, započalo horečné hledání muzea Corrie Ten Boomhuis věnovaného Corrie ten Boom, která ve svém domě za války ukrývala Židy a odbojáře. A protože každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, byla i se zbytkem rodiny zatčena a odvlečena do koncentračního tábora, který se jí však naštěstí podařilo přežít.

Muzeum jsme nalezli právě včas, abychom se mohli zúčastnit prohlídky v nizozemštině. Ta se pro nás stala jedinečným zážitkem. a to hned z několika důvodů:

1) Průvodkyně nás na začátku exkurze usadila do kroužku do obývacího pokoje (což poněkud připomínalo setkání Anonymních alkoholiků) a všech návštěvníků se dotázala, odkud pocházejí (naše středoevropská skupinka pochopitelně vzbudila největší zájem).

2) Když průvodkyně rozprávěla o tom, že rodina Ten Boomů pořádala s ukrývanými Židy hudební večery, rozdala všem zpěvníky, abychom si mohli zazpívat za klavírního doprovodu další z návštěvnic (píseň si můžete poslechnout zde (nutno podotknout, že v o něco lepším provedení, než tomu bylo v muzeu): U bent mijn schuilplaats Heer).

Haarlemský gracht

3) Mohli jsme si vyzkoušet zabezpečovací mechanismus, kterým byl chráněn vstup do malinkaté komůrky, v níž se více než dva dny skrývalo celkem šest osob, přičemž jejich jediným zdrojem potravy byla krabička sucharů.

Pokud tedy někdy budete mít cestu kolem, určitě se v téhle haarlemské alternativě domu Anny Frankové zastavte. Vstup je zdarma, ovšem je slušností přispět dobrovolníkům z křesťanské organizace, která tohle muzeum provozuje, alespoň malou částkou nebo si zakoupit některou z nabízených knih, pohlednic či DVD.

Následně jsme se vypravili na obhlídku dalších pamětihodností města Haarlemu, mezi něž patří větrný mlýn De Adriaan a kruhová věznice honosící se monumentální kopulí (ačkoli můj dědeček je zastáncem tvaru "kupole", jelikož, jak říká, kupole nemá nic společného s kopulací).

Na závěr našeho výletu jsme se vydali do úžasné kavárny Bij Babette, kterou jsme si vyhlédli již cestou z nádraží. Protože jsme se nedokázali rozhodnout, který z nabízených domácích dortů je ten nejlepší, objednali jsme si každý jiný a poté jsme se o ně podělili. Následuje velká dortová hitparáda:

1. Red Velvet Cake (moje volba, jak jinak)

2. Cheesecake

3. Citronovo-pomerančový dort

A aby toho kavárenského povalečství nebylo málo, vypravili jsme se ještě do dalšího podniku, kde jsme zakončili naše putování sklenkou piva či jiného nápoje.

Mise Maastricht: Hned druhý den po návratu z Haarlemu mě čekal další výlet, tentokrát opět s Mariannou. V brzkých ranních hodinách jsem se vydala na skoro tříhodinovou cestu do Maastrichtu, který leží na jihovýchodě Nizozemska na úzkém výběžku semknutém Belgií a Německem. Maastricht je hlavním městem provincie Limburg, kde se mluví limbursky, což je dialekt, kterému zbytek Nizozemska ani zbla nerozumí. Historie tohoto města sahá až do starověku, kdy zde sídlili Římané. Navíc tu byla v roce 1992 podepsána slavná Maastrichtská smlouva, tedy jeden ze zásadních dokumentů Evropské unie. Další zajímavostí je, že odtud pochází věhlasný houslista André Rieu, který se svými hudebními produkcemi objíždí celý svět.

V Maastrichtu jsme si připadaly jako v Jiříkově vidění. Tohle město se totiž podstatně liší od těch, na která jsme v Holandsku zvyklé. To je dáno hned několika skutečnostmi:

- Jsou tu hory. No dobře, ne hory, ale kopečky určitě. V Maastrichtu jsem si chvílemi připadala jako na Vysočině, čímž jsem si vyrovnala svůj kopcový deficit, který mě již několik měsíců trápil.

Řeka Maas a v pozadí Sint Servaasbrug

- Je tu jiná architektura. I zde jsou samozřejmě typické cihlové domy jako všude jinde, ale je tu i celá řada omítnutých budov. Celkově místní architektura připomíná mix Belgie, Francie a Německa.

- Jsou ti jiní lidé. Místní obyvatelé nejsou tolik asketičtí jako jejich holandští kolegové, což je dáno mimo jiné i náboženstvím. Zatímco ve většině Nizozemska převažuje protestantismus, tady je to katolicismus. Lidé si tu užívají života, vysedávají na zahrádkách restaurací, popíjejí víno a cpou se zákusky. Díky tomu vládne ve městě nesmírně pohodová, takřka dovolenková atmosféra. Nikde jsem navíc neviděla tolik zamilovaných párů jako právě tady.

Jelikož po celý den panovaly více než příznivé povětrnostní podmínky, měly jsme ideální příležitost objevovat krásy tohoto jedinečného města. Jelikož se historie Maastrichtu datuje až do starověku, nachází se ve městě několik archeologických nalezišť. V suterénu hotelu Derlon jsou k vidění vykopávky starého římského tábora. Další zajímavostí jsou pak hradby obepínající centrum města, na nichž v době naší návštěvy vysedávali studenti a užívali si slunečného počasí.

Maastricht leží na řece Maas, která protéká centrem města a dosahuje nesmírné šířky. Přes řeku vede Sint Servaasbrug, což je nejstarší most v celém Nizozemsku. Nutno ovšem podotknout, že není ani zdaleka tak malebný jako třeba Karlův most.

Konstatovaly jsme, že je v Maastrichtu snad největší koncentrace kostelů na kilometr čtvereční v celé Evropě. Mezi ty nejzajímavější se řadí monumentální Basiliek van Sint Servaas a Sint-Janskerk s vysokánskou červenou věží, které se nachází na náměstí Vrijthof. Opravdovou lahůdkou je pak kostel Dominicanenkerk, který v současné době neplní svou původní funkci, ale je v něm umístěno naprosto skvostné knihkupectví, které se pravidelně umisťuje v žebříčcích nejkrásnějších knihkupectví světa. Jelikož jsme Maastricht navštívily ve státní svátek, byl obchod naneštěstí zavřený, což nás nesmírně mrzelo. Máme alespoň o důvod víc se sem vypravit znovu.

Následně jsme se vydaly obhlédnout místní kasematy, přičemž jsme zjistily, že d´Artagnan není jen fiktiní postavou, ale skutečně existoval a právě obléhání Maastrichtu se mu stalo osudným.

Jak jsem se již zmínila výše, Maastricht je v porovnání se zbytkem země neobyčejně hornatý. Protože jsme již několik měsíců neviděly žádný kopec, nedalo nám to a na jeden jsme vystoupily. Jednalo se o pahorek, na jehož vrcholu stojí nedobytně vypadající pevnost Fort Sint Pieter. Za pevností se nachází krásná louka, kde jsme uspořádaly malý piknik a užívaly si slunečného počasí.

Na závěr naší výpravy jsme se vydaly do jedné z mnoha náleven, v níž jsme svlažily rty sklenkou výtečného nizozemského piva. Jakožto zlatý hřeb programu jsme zašly do malebné kavárny s výhledem na řeku, v níž jsme konečně ochutnaly limburskou specialitu v podobě koláče vlaai. Jedná se o mřížkovaný koláč s ovocnou náplní, nejčastěji třešňovou.

Celkově byla expedice do Maastrichtu zatím nejlepším výletem, který jsem při svém pobytu v Nizozemsku zažila. V průběhu naší výpravy se vyskytlo jen několik zádrhelů:

- Turistické centrum bylo zaplněno německými turisty, takže nám nebylo umožněno zakoupit si zde pohledy.

- Marianna málem stoupla na mrtvou myš, která se bezostyšně válela na chodníku, což pro ni znamenalo obrovský šok (tedy pro Mariannu - myš žádné známky zděšení nejevila).

- V kavárně, v níž jsme si dopřály vlaai, pracoval poněkud úlisný číšník, který pod záminkou omluvy za kontrolu plnoletosti setrval nepřiměřeně dlouhou dobu ve fyzickém kontaktu s Marianniným ramenem.

Nizoholandovlámština aneb Malé jazykové okénko

"Holandština není ani tak řeč, jako nemoc hrdla." (John Green: Hvězdy nám nepřály)

"Holandština zní, jako když se páří vepři." (David Mitchell: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta)

Pokaždé, když někomu sdělím, že studuji nizozemštinu, následuje obvykle jedna z těchto tří reakcí:

- "A proč zrovna nizozemštinu? Proč ne třeba vlámštinu?"
- "To je něco mezi němčinou a angličtinou, že?"

- "Jo, Nizozemci tak chrochtají, co?"

Tak abych to vzala pěkně popořádku:

- Nizozemština (občas označována jako holandština) je jazyk, kterým se mluví nejen v Nizozemsku, ale také v Belgii, v Surinamu a na bývalých Nizozemských Antilách. Zatímco do Surinamu a na Nizozemské Antily se dostala nizozemština díky koloniální minulosti země, v Belgii (tedy v její severní části zvané též Vlámsko či postaru Flandry) se nizozemsky mluví odpradávna. Tamní varianta nizozemštiny se však často označuje jako vlámština, což je poněkud matoucí. Ve skutečnosti se jedná o tentýž jazyk, přičemž rozdíl mezi nizozemskou a vlámskou nizozemštinou je zhruba takový jako mezi britskou a americkou angličtinou.

- Nizozemština patří stejně jako angličtina a němčina mezi západogermánské jazyky, takže s nimi opravdu vykazuje spoustu společných znaků. Znalost němčiny je při osvojování si nizozemštiny velkou výhodou, takže pokud umíte německy, patrně budete schopní rozluštit alespoň část nizozemsky psaných textů. S porozuměním mluvenému slovu to už bude o poznání horší.

- Pro nizozemštinu je opravdu typické "chrochtání", tedy velmi výrazná výslovnost hlásky "ch", přičemž jako "ch" se v drtivé většině případů čte i "g". Gouda je tedy "chauda", Van Gogh je "fan choch" a gracht je "chracht" (a Brueghel, jak poznamenal můj táta, se čte jako "chrchel"). Je ovšem nutné podotknout, že ne všichni Nizozemci chrochtají. Na jihu Nizozemska a stejně tak ve Vlámsku se "ch" vyslovuje měkce, tak jako to naše.

- Nizozemština je mimo jiné unikátní tím, že se v ní vyskytují slova, pro něž v jiných jazycích neexistují přesné ekvivalenty. Příkladem je oblíbené slovo "gezellig", které každý správný Nizozemec řekne asi tak desetkrát za den. "Gezellig" by se dalo přeložit jako "příjemný", ovšem zahrnuje v sobě i jistý společenský prvek. "Gezellig" se totiž vztahuje na situace, kdy se cítíte příjemně ve společnosti ostatních, například když jdete s kamarády do hospody, na návštěvu k babičce nebo se známými na výlet.

Upozornění: Následující odkaz obsahuje product placement!

Echte gerechten aneb Chrochtejte si i v penzi