Slet múz(eí)

Hned na začátek mám pro vás výborný tip: pakliže jste muzeální typ a hodláte v Nizozemsku pobývat delší dobu, pořiďte si Museumkaart. Za tuhle kartičku zaplatíte jednorázově necelých 60 eur a po dobu jednoho roku s ní můžete chodit zdarma do většiny muzeí v celém Nizozemsku. A když se vám omrzí nebo se budete muset vrátit domů, můžete ji (načerno) prodat.

Gemeentemuseum aneb Muzeum, co má stijl: Protože jsme s Hailey milovnicemi uměleckých galerií, vypravily jsme se do haagského Gemeentemusea, abychom pokřtily naše museumkaart. Jak jsme záhy zjistily, nebyly jsme zdaleka jediní, koho napadlo strávit sobotní odpoledne v zajetí kultury, a tak jsme musely čekat skoro 45 minut ve frontě na lístky. Nizozemci jsou ovšem praví byznysmeni a proto umístili na začátek fronty stánek s kávou, jejíž konzumací si mohli návštěvníci zpříjemnit nekonečné čekání.

Hlavním lákadlem byla přechodná výstava mistra abstraktního umění Marka Rothka následovaná expozicí o historii módy. V muzeu se nachází i stálá expozice věnovaná nizozemské keramice (zvláště pověstné delftské fajáns) a uměleckému hnutí De Stijl a jejímu nejvýznamnějšímu představiteli Pietu Mondriaanovi.

Escher in het Paleis aneb Muzeální migréna: Jednoho slunečného nedělního odpoledne jsem se se svým portugalským kamarádem Claudiem vydala do muzea Escher in het Paleis. Jedná se o muzeum geniálního, avšak v našich končinách téměř neznámého umělce M.C. Eschera, mistra optických iluzí. Galerie se nachází v překrásném paláci Lange Voorhout v samém srdci Haagu, který byl dříve využíván jakožto královská residence. Zatímco v nižších patrech jsou umístěna Escherova nejslavnější díla, do vrchního patra je situována expozice, která zábavnou formou zprostředkovává návštěvníkům nejrůznější optické iluze. Pokud se chystáte navštívit Den Haag, pak by neměla návštěva téhle galerie rozhodně chybět na vašem itineráři. Po odchodu vás ale možná postihne migréna způsobená tím, jak jste si nad obrazy usilovně lámali hlavu...

Louwman Museum aneb V zajetí rychlosti: Se svým polským kamarádem Kubou jsem se jala navštívit haagské Louwman Museum. Museum se nachází v překrásné moderní budově nedaleko lesoparku Haagse Bos. Jedná se o nejstarší soukromou sbírku automobilů na světě, kterou po dvě generace střádala rodina Louwmanových. Součástí expozice jsou starodávné kočáry, vozy z první republiky, formule 1, ale i vozidla, kterými se proháněli Elvis Presley či Winston Churchill.

Mauritshuis a Panorama Mesdag aneb Nedělní muzeální smršť: Jednoho pošmourného nedělního odpoledne jsem se s Kubou a jeho italskou kamarádkou Annou vypravila do Mauritshuisu, jednoho z nejslavnějších nizozemských muzeí vůbec. Galerie sídlí v krásném historickém paláci hned vedle Binnenhofu. Bohužel se ukázalo, že stejný nápad měly i stovky dalších lidí, takže jsme museli vystát skoro hodinu dlouhou frontu (hlasuji pro zavedení nové fyzikální jednotky, podle níž se nebudou měřit fronty na metry, ale na hodiny. Zkrátka stejně jako existují světelné roky, měly by existovat i frontální hodiny). V Mauritshuisu jsme si prohlédli díla slavných nizozemských malířů 17. století a zhlédli i největší skvosty zdejší galerie: monumentální Anatomii doktora Tulpa od Rembrandta van Rijna a půvabnou Dívku s perlou Johannese Vermeera (která je stejně jako Mona Lisa opravdu prťavá a při pohledu zblízka vlastně ne až tak zajímavá).

Následně jsme se vypravili do muzea Panorama Mesdag, což je galerie malíře Hendrika Willema Mesdaga. Zlatým hřebem tohoto muzea a zároveň Mesdagovy tvorby je panoráma, tedy obrovská nástěnná malba zaujímající úhel 360 stupňů, na níž je vyobrazeno přímořské letovisko Scheveningen v roce 1880. Aby malba působila autentickým dojmem, je prostor kolem malby vysypán pískem, v němž leží rybářské sítě, chaluhy a poztrácené dřeváky. Mimochodem, v Praze se nachází panoráma bitvy u Lipan, které bylo k vidění i ve filmu Jára Cimrman ležící, spící.

Představte si, představte si, co jsem měla k obědu

V tomto příspěvku jsem se rozhodla věnovat tématu, které mě poslední dobou zajímá čím dál víc. Koneckonců, když se sejde skupina cizinců, dříve či později se na toto téma strhne vášnivá debata: jídlo. Italové mají pizzu, Japonci sushi a Maďaři guláš. Že si nemůžete vybavit, jaké jídlo je typické pro Nizozemce? Není divu, nizozemská kuchyně je totiž podobně nechvalně proslulá jako třeba ta britská.

Haring

Nizozemci jí hodně zeleniny, zejména zelí, kapustu, chřest a brambory. V supermarketu se dá najít i spousta druhů zeleniny, které jsou v našich končinách téměř neznámé, jako třeba čekanka či prazvláštní druhy celeru. Tradičním pokrmem je stamppot, tedy směsice brambor a zeleniny. Jelikož leží Nizozemsko u moře, jí se tu ve velkém ryby. Nejznámější z nich je haring (a teď nemám na mysli toho malíře) neboli sleď. Ten se klasicky podává se syrovou cibulí.
Díky své koloniální minulosti lze v nizozemské kuchyni nalézt řadu vlivů z dalekých krajů. Oblibě se těší zejména indonéské a surinamské speciality. A protože je Nizozemsko jaksepatří multi-kulti, je tu nepřeberné množství čínských, tureckých či marockých bister. Z jejich nabídky stojí za zmínku zejména kapsalon (což doslova znamená kadeřnictví), tedy jakási holandská mutace kebabu.
Pokud chtějí Nizozemci zajít na rychlou svačinku, pak si dají takzvaně něco „ze zdi“. Tím se myslí automaty nabízející spoustu sýrových či masových smažených dobrot nejrůznějších tvarů, například frikandel, kroket či bitterballen.

Pokud se vypravíte do Nizozemska a nebudete mít možnost si sami vařit, pak se rovnou rozlučte s představou opulentních teplých obědů. Nizozemci obědvají pouze sendviče. Vrcholem jejich poledního gurmánství je polévka, většinou hrášková. Hlavním jídlem dne je večeře, která se tradičně podává už v šest hodin.

Závěrem musím samozřejmě zmínit nizozemské pivo. Tím nejznámějším je Heineken, který ovšem není ani zdaleka tím nejlepším. Nejkvalitnější piva pocházejí většinou z menších lokálních pivovarů. A pokud chcete ochutnat něco opravdu speciálního, pak si zajděte na trappist, tedy pivo, které vaří mniši v klášterech. Pro zapřísáhlé pivaře tu mám upozornění: Pokud si v Nizozemsku objednáte pivo, automaticky vám přinesou malé. Pokud chcete velké, musíte si o něj výslovně zažádat. I zde je však třeba počítat s tím, že nizozemské velké pivo je většinou menší než to české.

Povahopis národa holandského

Tento příspěvek je věnován rozboru nizozemské nátury. V průběhu svého pobytu se snažím zjistit, jací Nizozemci vlastně jsou. Doposud se mi však nepodařilo infiltrovat žádnou větší skupinu jedinců druhu homo nederlandis a tudíž nabízím jen malou teoretickou studii.

Říká se, že co Skotovi upadne, to Nizozemec sebere. Jak je tedy vidno, Nizozemci jsou neobyčejně šetřiví. Tubu se zubní pastou vymačkávají až do posledního ždibečku a pozvou-li vás na návštěvu, nabídnou vám obvykle jen jednu jedinou sušenku. V Nizozemsku navíc není zvykem dávat spropitné (což mi vzhledem k mé "škrťácké" povaze naprosto vyhovuje). A pokud někomu spropitné přeci jen dáte, pohotově vám ho vrátí.

Dalším zvláštním povahovým rysem Nizozemců je jejich přímočarost a upřímnost. Pokud se jim něco nelíbí, nechodí kolem horké kaše, ale rovnou vám to řeknou. To sice někdy bolí, ale na druhou stranu hned víte, na čem jste. Pokud si tedy zrovna obarvíte vlasy a nějaký Nizozemec vám řekne, že vám ta minulá barva slušela mnohem víc, neberte to jako urážku. Věřte nebo ne, onen Nizozemec není nevychovaný. Jen vám tím prokazuje laskavost.

Nizozemci milují diskuze, schůze a debaty. Debatují o všem možném, debatují často a debatují důkladně. A to někdy i o věcech, které si žádnou debatu ani nezaslouží. V Nizozemsku jsou si navíc všichni rovni a tak má každý právo vyjádřit svůj názor a přispět svou myšlenkou či nápadem. To souvisím s tzv. poldermodelem, tedy snahou dosáhnout konsensu. Když totiž Holanďané v dávných dobách bojovali s vodním živlem a budovali poldery, museli být takříkajíc na jedné lodi, a tak nějak jim to už zůstalo. Většinou to tedy nefunguje tak jako u nás, kde někdo o něčem rozhodne, aniž by se poradil s ostatními.

Nizozemci jsou také nesmírně tolerantní a otevření novým věcem. Jako první zavedli eutanazii, sňatky homosexuálů jsou tu samozřejmostí a na každém rohu najdete nějaký ten coffeeshop. Je přitom zajímavostí, že je v Nizozemsku mnohem méně uživatelů lehkých drog než například ve Spojených státech, kde je jejich konzumace striktně zakázána (a teď nemluvím o Washingtonu a Coloradu). To souvisí s dalším rysem nizozemské povahy, kterým je silná morálka. Ta je zřejmě stejně jako jejich skromnost a šetřivost dána protestantismem, který zde převažuje. Ačkoli je zde plno věcí povoleno, Nizozemci je díky svým silným morálním zásadám zkrátka nedělají.

Pro Nizozemce navíc není nic tabu. Můžete se je zeptat na jakékoli téma včetně sexuální orientace a oni vám rádi odpoví. Jediné, na co se nesmíte ptát, jsou peníze. Na ně jsou, jak již bylo řečeno, nesmírně hákliví (ačkoli jsem byla svědkem toho, jak se jedna cizinka neobezřetně zeptala jedné Nizozemky, kolik si vydělá brigádou v pekárně (rozuměj: rozmrazovací jednotce) supermarketu Albert Heijn a ona jí bez zdráhání odpověděla. Kdyby vás zajímalo, kolik že vydělává: pracuje-li v neděli, kdy jí platí 2x víc, pak 15 (slovy patnáct!) eur na hodinu).

A na závěr několik zajímavostí ze života Nizozemců:

- V Nizozemsku je vysoké procento domácích porodů. Zhruba 80-90% porodů probíhá doma pouze za přítomnosti porodní asistentky.

- Když se Nizozemci vítají či loučí, dávají si tradičně tři polibky na tvář, a to nejdříve vlevo, pak vpravo a pak ještě jednou vlevo (zkrátka jako když přecházíte přes přechod). Ovšem pozor - toto pravidlo platí zejména pro situace, kdy se zdraví dvě ženy či muž se ženou.

- Pokud jsou Nizozemci pozváni na oslavu narozenin, nepřejí vše nejlepší jen oslavenci, jak bývá zvykem v našich končinách, ale i jeho rodinným příslušníkům. Ostatně ti mají většinou také radost, že se oslavenec dožil daného věku (pokud se tedy nejedná o tetičku s tučným bankovním kontem a neobyčejně tuhým kořínkem).

Řekni, kde ty kopce jsou...

"Holandsko, toť voda. Holandsko, toť květinový záhon. Holandsko, toť pastvina."

(Karel Čapek: Obrázky z Holandska. Praha, 1970, str. 50.)

Ne nadarmo se říká, že zatímco Bůh stvořil Zemi, Nizozemci stvořili Nizozemsko. Nizozemsko bylo totiž zčásti vytvořeno vysušením zatopených oblastí, z nichž vznikly tzv. poldery. Podstatná část země se nachází pod úrovní hladiny moře (pokud žádáte vysvětlení, jak je to možné, zeptejte se Googlu - watermanagement není zrovna moje silná stránka). Tohle vědomí ve mně občas vyvolává obavy, avšak jak vyplývá z mých rozhovorů s místními obyvateli, Nizozemce tato skutečnost ani v nejmenším netrápí. Koneckonců mají možnost účastnit se voleb do zvláštních zastupitelstev zabývajících se vodohospodářstvím a musejí platit speciální "vodní" daň, ze které se financuje údržba hrází, čerpadel, zdymadel a všelijakých jiných vymožeností. Takže zvěsti o tom, že Nizozemci ve velkém skupují chalupy v Krkonoších jenom proto, aby se měli kam přemístit, až moře jednoho dne zaplaví jejich zem, jsou čirý výmysl.

Jak je dobře známo, Nizozemsko je jedna velká placka. A právě díky tomu se tu tak báječně jezdí na kole (dokonce natolik báječně, že jsem si kolo pořídila i já a to navzdory svému odporu k jakémukoli druhu sportovních aktivit). Občas mě ovšem jímá úzkost, když při svých každodenních cestách vlakem vyhlédnu z okna a jediné, co vidím, je rovina, rovina a ještě jednou rovina. Nejvyšší vrchol Nizozemska, majestátní Vaalserberg dosahující úctyhodné výšky 321 m.n.m., je odsud totiž pěkně daleko.

Nizozemská krajina působí klidným dojmem stejně jako na obrazech starých holandských mistrů. Protože je zde velká hustota zalidnění, nejsou mezi jednotlivými městy a vesnicemi zrovna velké rozestupy. Není tedy žádnou raritou, když hned vedle rušného nádraží spatříte malebné hospodářství s pasoucími se kravami a vedle prosklených kancelářských budov zahrádkářskou kolonii.

Knihovna a káwowna

Pakliže knihovna vídeňské univerzity jako by vypadla z Harryho Pottera, pak knihovna leidenské univerzity připomíná ze všeho nejvíc Pentagon. Budova sestává z několika čtvercových atrií, která jsou navzájem propojena, a z nichž vedou vstupy do jednotlivých studoven. Knihovna je navíc plně automatizována - pokud si přes internet objednáte knížku, během několika desítek minut si ji můžete po naskenování své legitimace vyzvednout v jednom z úložných boxů.

Leidenská univerzitní knihovna čítá více než 5 milionů svazků a pyšní se rozsáhlou kolekcí starých a vzácných tisků, na kterou jsme se zašli podívat za odměnu za muka utrpěná při vypracovávání úkolů do Metod a technik literárněvědného... (prostě do toho předmětu s šíleně dlouhým názvem). Mohli jsme si osahat (a to doslova!) anatomické atlasy ze 17. století či starodávné publikace popisující plodiny rostoucí v Indonésii. Jak nám bylo sděleno, vzácné tisky se skladují ve zvláštní komoře umístěné uprostřed budovy, kde je udržována konstantní teplota a vlhkost vzduchu. Komora je navíc vybavena speciálním hasicím systémem, který se aktivuje v případě požáru. Dříve byly knihy vybaveny zvláštními štítky, podle nichž bylo možné určit, které z nich se mají v případě ohrožení zachraňovat přednostně.
Ačkoli je knihovna Filozofické fakulty MU opravdu krásná (ostatně získala i řadu architektonických ocenění), při prozkoumávání té leidenské jsem si uvědomila, jak je neprakticky zařízená. V leidenské knihovně se totiž počítá i s přípravou týmových projektů a proto jsou v ní umístěny prosklené konferenční místnosti vybavené dataprojektory, v nichž lze připravovat skupinové práce. Hned vedle těchto "conference roomů" se nachází očíslované kabinky, které připomínají komentátorská stanoviště na fotbalových stadionech. V těchto místnůstkách se můžou studenti nerušeně věnovat samostudiu.

V knihovně se nachází i oddělení české literatury pyšnící se tituly jako Podkrkonošský slovník či Encyklopedie pro milovníky Švejka. Mou pozornost však upoutal (kniho)moly prolezlý Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna, doktora filosofie praefekta c.k. akademického gymnasium na Starém Městě pražském, auda učené společnosti pražské a zboru pro wědecké wzděláwánj řeči a literatury české při Národnjm museum z roku 1836. Zatím jsem prolistovala pouze druhý díl (K-O), který je doplněný o přílohu Omylowé w II. djlu. Přidávám k dobru několik zajímavých slovíček:

- mrštneyš = trigonocephalus, had z čeledi zmigowitých

- nowotohánce = kdo nowoty hanj

- Njzozeman = Njzozemec

- ohnusiti = hnusným učiniti, ekelhaft machen

- ostroslaup = pyramis

- nedosytka = malá muška, která u wečer do ohně wletává

- klup! = hlahol temněgšj než klap a klop (Bednář bečičky dělage, klup, klup, klup pobjgege)

a zlatý hřeb večera

- káwownice = která ráda káwu pije, brn.

Jarní univerzitní krasojízda

Na tento semestr se mou alma mater stala Universiteit Leiden, tedy nejstarší univerzita v celém Nizozemsku. Roku 1575 ji založil sám Vilém Oranžský. V současné době sestává univerzita ze sedmi fakult, z nichž jedna sídlí v nedalekém Haagu. Na leidenské univerzitě působila i řada význačných osobností, mimo jiné Albert Einstein či René Descartes. Mezi její absolventy patří i bývalá královna Beatrix a současný král Willem-Alexander.

Na leidenské univerzitě funguje celá řada studentských klubů zaměřujících se na rozličné činnosti jako je například sport, umění nebo společenské hry. Dlouho jsem si myslela, že vysokoškolské kluby typu "alfa beta gama" existují jen v amerických filmech, ovšem přesvědčila jsem se, že opak je pravdou. Důkazem je slovutný spolek Minerva, elitní klub zastřený rouškou tajemství. Členové tohoto společenství platí drahé členství, bydlí ve vlastních domech a drží pospolu i po promoci. Univerzitou navíc kolují zvěsti o podivných iniciačních rituálech, které musí podstupovat noví členové.

Obor, který studuji, se nazývá Dutch Studies a je součástí místní filozofické fakulty, která sídlí v samém srdci města. Leidenská nederlandistika je jako jediná v celém Nizozemsku a Vlámsku zaměřená přímo na cizince. Proto se jedná o jednu z nejoblíbenějších destinací brněnských nederlandistů. 

Jelikož shodou okolností veškeré předměty, které mám zapsané, spadají do jednoho ročníku, mám na většině hodin více méně stejné spolužáky. Jsme vskutku mezinárodní sestava: Mexičan a Kolumbijec, kteří by si mohli z placu střihnout roli v nějaké latinskoamerické telenovele, Srbka a Ruska, které jsou už obě vdané, Francouzka, která jako by z oka vypadla vynikající nizozemské zpěvačce Caro Emerald (kterou si povinně všichni vygooglujte!) a celá delegace studentek z Maďarska.

A jaké mám předměty?

Gramatika/psaní - Jedná se v podstatě o klasická jazyková cvičení sestávající z gramatické části a části věnované psaní. Jelikož s tímto předmětem není spojena žádná vtipná či alespoň zajímavá historka, kterou bych mohla obohatit tento příspěvek, plynule přejdu k dalšímu bodu.

Analýza literárních textů - Ač se může podle názvu zdát, že se jedná o suchopárný předmět, já ho považuji za jeden z nejzajímavějších (nutno ovšem podotknout, že jsem jedna z mála). Zabýváme se teorii vyprávění, což znamená, že například zkoumáme charakter postav či prvky, které činí text napínavějším.

Metody a techniky literárněvědného, jazykovědného a historického výzkumu - Předmět s komplikovaným názvem je komplikovaný i svým obsahem. Učí ho celkem tři vyučující, z nichž každý má na starosti jinou oblast. Každý týden dostáváme pravidelnou dávku zapeklitých úkolů, které by nám měli pomoci naučit se provádět výzkum. Pokud jsem se zatím něco naučila, pak to, že je provádění výzkumů pěkně složitá disciplína.

Ústní komunikace - Zpočátku jsem se tohoto předmětu poněkud děsila, protože se v něm provádí přesně to, co bytostně nesnáším, totiž mluvení před lidmi. Nakonec jsem si ovšem tyhle hodiny oblíbila (už jen kvůli tomu, že nedostáváme úkoly). V předem sestavených týmech každý týden debatujeme na určité téma a snažíme se porotu přesvědčit o tom, že je stanovisko našeho týmu lepší.
Vyučující nás občas kritizuje, že nemáme dobrou řeč těla, že mluvíme bez emocí a negestikulujeme. Nutno podotknout, že on sám se snad narodil bez mimických svalů. Celou hodinu má úplně stejný, nicneříkající výraz. Pouze pokud se opravdu hodně snažíme a řekneme něco vážně vtipného, je schopný na dobu několika vteřin pozvednout koutky úst.

Úvod do lingvistiky - Kdykoli slyším termíny "fonetika", "morfologie" nebo "syntax", ježí se mi vlasy hrůzou. Nakonec jsem ale ráda, že jsem si tenhle předmět zapsala, jelikož je neuvěřitelně zajímavý. Věděli jste například, že existují jazyky, které mají výrazy jen pro slova "světlý" a "tmavý", ale nerozlišují žádné barvy?

P.S.: Místní specialitou je takzvaná "leidenská čtvrthodinka". To znamená, že všechny vyučovací hodiny začínají přesně o 15 minut později, než je psáno v rozvrhu. Tento časový posun se výborně hodí, když si chcete před hodinou v klidu dopít kávu nebo když se nizozemské dráhy zničehonic rozhodnou, že vám nevypraví vlak.

P.P.S.: V současné době přechází univerzitní nápojové automaty na jiný platební systém. Než však dojde k instalaci nových platebních terminálů, jsou veškeré teplé nápoje zcela zdarma. Jakožto správná zástupkyně českého národa této možnosti samozřejmě nadšeně využívám. A nejsem sama, což je důvodem, že v knihovně pravidelně dochází zásoby kávy a u studijního oddělení je zase nedostatek čokolády. Kvečeru se navíc z veškerých nápojů stává teplá břečka bez chuti a bez zápachu.

Lalala Leiden...

Ačkoli je Leiden neskutečně krásným městem, bývá často neprávem opomíjen. I přesto, že se může pyšnit bohatou historii a celou řadou významných vědeckých objevů, je stále zastíněn většími a turisticky "profláklejšími" městy jako je Amsterdam či Den Haag. I Leiden má ovšem svým návštěvníkům co nabídnout (tak si říkám, že je mě na té fildě škoda. Měla bych psát turistické průvodce...).

Leiden leží jihozápadně od Amsterdamu a čítá něco málo přes 100 000 obyvatel. I přesto si zachovává maloměstskou atmosféru a proto připadá mnoha lidem o dost méně vzrušující než nedaleký Den Haag (já mezi ně nepatřím). A protože leží vcelku blízko moře, můžete za příznivých povětrnostních podmínek ucítit závan slané vody (či produktů z místního coffeeshopu s přiléhavým názvem Eerste Kamer, což znamená "senát". Nevím, jak je tomu v Nizozemsku, ale čeští senátoři občas opravdu působí dojmem, jako by před zasedáním navštívili nějaký podnik podobného ražení.).

Leidenu se plným právem přezdívá "malý Amsterdam". Centrum města, které svým tvarem připomíná hvězdici, je totiž protkáno nespočtem malebných kanálů. Mezi největší pamětihodnosti města patří hrad Burcht (ale nečekejte žádný obrovský komplex formátu Pražského hradu, leidenský hrad není nic než soubor kulatých hradeb s openair-nádvoříčkem tyčící se na umělém kopečku), monumentální radnice, jejíž nejstarší část pochází ze 17. století, botanická zahrada Hortus Botanicus a dále plejáda muzeí, kostelů, větrných mlýnů a malebných dvorků.

Leiden je také městem celé řady význačných vědeckých objevů. Byla zde vynalezena leydenská láhev, tedy jakýsi předchůdce kondenzátoru (doufám, že víte, co je to kondenzátor, protože já nemám nejmenší tušení). Objevili tu i tzv. leidenskou mutaci, tedy dědičnou poruchu srážlivosti krve, která může být obzvlášť nebezpečná pro ženy užívající hormonální antikoncepci (tímto budiž splněna osvětová funkce mého blogu).

Leiden je také městem umění. Narodil se zde jeden z nejslavnějších malířů vůbec, Rembrandt Harmenszoon van Rijn. Zástupy slovutných umělců působících v tomto městě pak rozšiřují Jan Steen a Jan van Goyen. V Leidenu navíc působila či stále působí celá řada významných nizozemských spisovatelů (následující výčet je určen zejména studentům nederlandistiky či jiným vážným zájemcům o západogermánskou literaturu): Abdelkader Benali, Maarten ´t Hart, Piet Paaltjens či Jan Wolkers. Po celém Leidenu jsou navíc na zdech domů rozmístěny básně napsané v mnoha různých jazycích. Většina děl pochází od renomovaných autorů jako je William Shakespeare, Guillaume Apollinaire či Kurt Schwitters (a do roku 2004 i J.H. Krchovský).

Na oficiálních stránkách Leidenu jsem se navíc dozvěděla celou řadu zajímavostí, kterými jsem se rozhodla zakončit tento příspěvek:

- Hned několik členů nizozemské královské rodiny bydlelo (zřejmě v době svých studií na místní univerzitě) na ulici Rapenburg, což je jeden z nejkrásnějších leidenských grachtů (a taky "nejmastnějších", řekla bych).

- V Leidenu stojí nejstarší divadlo v celém Nizozemsku, Leidse Schouwburg, které bylo postaveno roku 1705.

- Roku 1910 se městem prošel Gustav Mahler se Sigmundem Freudem, aby pohovořili o Mahlerových problémech v manželství. 

- Celá řada bývalých amerických prezidentů a také současný prezident USA Barack Obama jsou potomky osadníků pocházejících z Leidenu. Slavní otcové poutníci se totiž před svým vyplutím do Ameriky usadili právě zde.

A na závěr přidávám obligátní píseň:

Jochem Myjer: Lalala Leiden